první soka je takovou metaforou rychlosti neúspěchu když jdeme "přes mrtvoly" dobře a výstižně zpracováno

dále to dvojverší se mi jeví navíc, sice je ve spojení s další slokou a utváří s ní kontrast, jednak grafický a jednak metaforický, ale vadí mi tam, roztrhává pravidelnost básně

poslední sloka je spíše takovou obyčejnou částí, ničím navíc mě nenadchla, snad jen tím že KAMKOLIV zastupuje PRYČ což je otevřenost

no to že sis zase pohrála se slovy tak, aby vznikl krásný zvuk ,avšak nedá se tvrdit že ten zvuk vystihuje situace, je tam na krásu básně

1,5

Je mi nějaká povědomá, nezveřejňovala jsi ji už dřív?

Také jsem ji už před pár dny četla.....je vcelku velmi dobrá, malinké připomínečky by byly, ale nejsou zase tak podstatné. V poezii se Ti velmi daří, jen tak dál...

Mě osobně by stačily první a poslední sloka, každá jako samostatná báseň-miniatura.
Hlavně proto, že první sloka končí pominuli - to je slovo, které by mělo být poslední, já osobně bych už nepokračoval, nechal bych to tak. Taky zejména ty dvě sloky mají krásný zvuk (ale celá báseň jde velmi libozvučně a plynule)
Souhlasím s pavlem o jakési nadbytečnosti druhé sloky, ale jak jsem řekl, první a poslední jako dvě básně by se mi asi líbilo víc.

Tak trochu nevím, jak k tvému dílu přistupovat. Na první pohled mě zaujaly některé obraty, které jsou uvěřitelné a ani to nedá moc práce pohnout se jejich směrem ... Uvíznout spolu s drakem nebo papírovou vlaštovkou v koruně stromu (tady se mi moc líbí použití dlouhých slabik v prvních čtyřech verších a gradace krátkých v závěrečném.) Taky cítím komplexnost miniatur, pointu konce nebo jeho otevření, ale oceňuji všechny sloky, protože poskytují možnost hlubšího náhledu, nezůstávají jen u jedné vrstvy, posouvají nás dál ... cítím rozhodnutí něco opustit a jít dál, přestože se cesta před námi ztrácí a není jisté, kam se dostaneme ... Tímto pocitem na mě působí pominulí draví ptáci (opuštění, ponechání osudu, vzdání se nějaké části), rozedřený vzduch (známka něčeho prožitého a bolestného), eskalátor ... (vystupňované pocity ..) nové ulice na okraji starých měst (nové cesty, co vedou pryč ...) Dá se říct, že i toto je myšlenka pohybu a směru ... jen samotné sloky na mě působí tak nějak odděleně. Jako obraz, na kterém autor úmyslně nenamaloval mosty mezi břehy ...