nějak nemůžu souhlasit s titulkem této básně, není to monotón, naopak je zde několik obrazů, které jsou na sebe napojeny a jejich rytmus je vyrovnaný, bez odchylek,

v posledním verši první sloky jsem byl malinko zklamán těmi okamžiky, najednou ve mě navodili něco naprosto běžně řečeného a fádně zakončeného, před nimi bylo krásné znázornění

druhá sloka je v pořádku, oceňuji návrat k předchozí sloce hned v prvním slově

závěrečné dvojverší je dobré zakončení, ale přemýšlím nad jejich perutě zde se to dá pěkně obrátit, ouhým vynecháním "jejich" ale nepředpokládám, že se ti

V příšeří perutí
láskyplně rozčeřili vodu. (rozuměj ptáci)

povedené Barunko 1,3

Zcela souhlasím s Pavlem. Název na báseň absolutně
nesedí. Buď jsi dlouho přemýšlela na název, anebo sis nedala
žádnej drink, který by tě povzbudil vymyslet lepší motto
básně. A nesedí mi tam jediné slovo v posledním řádku
láskyplně, které tam vůbec nemusí být.

Jinak to ve mne vyvolalo neobyčejné obrazy přírody jako
z nějakého dokumentárního pořadu. A nepotřebuji k tomu
pohybující se obraz s figurkami.

no vida, název básně. mně sedí. báseň na mne totiž působí určitou klidnou vyrovnaností, vyvolává ve mně ucelený pocit, který jsem se pokusila vyjádřit slovem monotón. a za slovem láskyplně si stojím. inspirací pro vznik textu byl motiv milostný. jinak dík za komentář.

jo za slovem láskyplně taky stojím, všeobecně každá spojená slova vhodně použitá jsou dobrým prvkem poezie,
s Jehlaspichlas jsme si nerozuměli v pojetí toho nadpisu, já to myslel spíše vtipem a ironií, nadpis není to co by pro mě v básni bylo důležité, reději čtu ve verších

Básnička se mi velmi líbí. Jen jedna věc mě trochu zarazila. Přechod v posledních dvou verších do minulého času. Byl by to i dobrý text, je to zpěvné. Ale právě ve chvíli, když jsem si zkoušel představit melodii, jsem se zasekl na posledních dvou verších.

Účelem je asi vydobytí si určitého nadhledu, zklidnění a vzdalování se... Ale i přesto, nevím proč, mě to ruší.