vůbec se mi nezdá, že jsi to v této básni přehnala se zájmeny, současná poezie se snaží vyjadřovat s co nejmenším počtem zájmen,

ani jsi nepřekvapila hrou se slovy, vytavěla jsi báseň na běžných slovech, z části i velmi používaných, chápu, že jsi se tak vyhnula popéznosti slov, ale básně přece jen hovoří jiným jazykem, hrou se slovy by se ti jistě povedl i rytmus, ale takto spíše ne

Tápala ve zklamání
Právě proto abych tápala
...
Nepamatuji si kde byl ten otvor
Života

Toto jsou obraty, které mě zaujaly, první svou uzavřeností a druhý otevřeností, oba si tak navzájem odporují - kdyby nebyly součástí celku.

Báseň jsi podala pouze pocitově, škoda, že jsi nazapojila hlubší myšlenky.Dnes pouze dobrá, jen úzký okruh čtenářů zaujme.
3,2 - snad se příště zadaří lépe, nevzdávej to :o)

Vítej na Postřehu, přeji Ti, abys tu byla spokojená a Múzy Tě neustále pronásledovaly.

Abych byla upřímná, moc mě Tvá báseň neoslovila, samozřejmě do Tvých pocitů nevidím a věřím, žes ji tvořila, protože ses chtěla dostat z nějaké depky, ale jak už Pavel vyjádřil, neřekla jsi nic nového, nepoužila jsi nic, co by na první pohled zaujalo. Nechci Tě odradit od dalšího psaní, vím, že se nezadaří vždycky a věřím, že všechno špatné je pro něco dobré. (Ale neříkám tím, že je Tvá báseň špatná, jen se řadí k průměrům.)

Tady musim souhlasit s Harr. Neoslovilo.
Navic je utrpenim cist basen, v jejiz anotaci je hrubka: "aby jsi také pochopil" - Snad "abys pochopil"?
Nejde mi do hlavy ani ona prapodivna smesice nespisovne cestiny se spisovnou - autorka mela zvolit, k cemu se prikloni: "svou", "pomoct" - ale "nepamatuji".
Jinak nemam zadne dojmy.

Jo, jeste dodam, ze "navlekani koralku" je toliko otrepana fraze ...

Jde o typickou, dobře míněnou prvotinu, zřejmě nádherně mladé autorky. Je třeba však říct, že ve snaze vyjádřit se obrazně jsi ty obrazy nedomyslela až do konce. Tak např. "Navlékat černé korálky na touhu" je obrovský nesmysl. Touha je přece něco, co chceme, co nás žene, jistě, můžeme někdy touhu krotit, ale ne proto, abychom ji zahnali, ale jen zvládli. Navlékat na ni dobrovolně černé korálky jako symbol smutku je zcela v rozporu s asociacemi, které k touze patří.

S tím tápáním, jako projev chování, to není špatné, byť vyjádřeno by to mohlo býtl épe, přesněji, např. Šťourala jsem se ve zklamání ... Tápala totiž znamená, že hledáš východisko, vysvětlení a to je daleko od masochismu.

Druhá sloka je lepší první, ale obraz otvor života je nepovedný. Spojení relativně civilního výrazu otvor se silným a objemným životem mi zní zvukově nehezky.

Pochválím, že rytmicky i formálně to báseň je, že se snažíš sdělit docela hodně na malém prostoru, ale chce to přesněji, výstižněji.

Děkuji, ale pokud jde o ten obrat s korálky navlékanými na touhu, formulovala jsem to přesně tak, jak jsem to myslela. Že je nesmysl navlékat černé korálky na touhu, si nemyslím. Myslela jsem tím, že už jsem si hodněkrát znepříjemnila a ztížila cestu za něčím, co jsem doopravdy chtěla. Ale souhlasím s tím, že metafory mohly být vybrány s větším důvtipem. Ještě jednou děkuji za komentáře! B.

Barborko,
Jde o to, že když si něco navlékáš, tak to činíš dobrovolně, a to jsi ty určitě nedělala, potože jak píšeš, měla jsi na mysli, že jsi často něco pokazila, o co jsi usilovala, a to určitě ne dobrovolně. Kdybys napsala např. ... Kolikrát po mé touze zbyly jen černé korálky ... bylo by to jasné.

jirko, záleží i na tom jak si Barborčinu větu vyložíš, ona psala že si znepříjemnila cestu tím, co chtěla...čili dělala to, po čem toužila (dobrovolně) a to ji nějakým způsobem spíše ublížilo, než přivedlo k radosti - což už je nedobrovolné, ale i tak už to nemohla ovlivnit

Děkuji, Pájo, že jsi mě pochopil :). Ano, bohužel se člověk občas dobrovolně ničí, proto tam také je to slůvko - masochista - uprostřed...