rytmicky mě tato báseň velmi zaujala, působí velmi reálně čtená nahlas, přesto bych měl pár mínusů:o)

tentokráte mi nesedí spojovník dvou slok, ne že by nebyl související, ale zrovna mi tam přijde navíc, takové plané nic, které mi víc nedává, než je svou přítomnost.

druhá část textu mi přijde chaotická, každý verš úplně jiný, je to sice pestré ale tady bych to nepoužil jako pochvalu

naopak pozitivně hodnotím tyto verše:
"Odevzdávám se na konečcích prstů"
"Roztřesených v bílé struně duhy"

kupodivu na mě též dobře působily 4 rýmy, příjemně změnily ráz básně, i když se jim dá vytknout nepřílišná originalita, ale i při tvorbě originálních rýmu už pomalu dochází možnosti, čili opakování je normální a přirozené, obzvláště pro mladého člověka

co se týká myšlenky hodně se mi zamlouvá tvé vyjádření času, jako zvukových pasáží života, určitě jsem tvé úvahy pochopil jinak, ale nevadí mi to
pro mě 2,1

Zvláštní popis doby malin nezralých, je tam určitý smutek, protože ta pohodová část už skončila a nedá se vrátit zpátky. Když nastane "podzim" dětství, každý se s tím vyrovnává po svém a v každém zůstane určitý pocit ztráty.
Zajímavá báseň.

anotace je naprosto přesná: přes šablonu. nic nového mi báseň nepřinesla, spíš: nic mi nepřinesla. myšlenka samotná by snad tak nezajímavá nebyla, ale zůstala umlácena ohromnou vrstvou slov, jaká se valí ze všech těch stohů samoúčelné poezie. spojení kolovrátku, minulých hlasů havranů, které voláš zpět, parníku a duhy je naprosto smrtící. příliš naivní a neobjevná.

Mě by úplně stačila první sloka, ta druhá je dost roztříštěná a některé obraty (jak už bylo řečeno jinými) u na mě působí jako trochu otřepané

Další báseň, která se mi líbí a to i navzdory několika málo méně vydařeným metaforám. Napříkad ... V prudce doznívajícím D-moll ... to prudce je v nepřirozeném vztahu k mollové tónině, ale přesto si myslím, že je to patrně jako záměr v naprostém pořádku, jen namísto slova prudce by bylo vhodnější smyslem odobné, ale ne tak jednoznačné slovo.
Naopak za skvělý považuji verš ...- je rozbité to zbytečné spektrum barev - ... nabízí zajímavé asociace, vnáší do textu napětí. Líbí se mi i metafora se skřehotajícím zimním kolovrátkem i houpavou melodii padajících kaštanů. Loňské hlasy havranů se mi zdají naopak omšelé. Jako celek převažuje výrazně sympatický dojem, báseň má atmosféru.

Příjemná báseň, líbivě vplyne do mysli a zase z ní brzy odezní - chybí mi v ní srdce

Děkuji za komentáře, souhlasím, že básně, které mám tady na Postřehu za moc nestojí. Nevím proč, ale ty, které se mi opravdu líbí nikdy nevyjdou. Proč neprojdou skrz cenzuru je mi záhadou.