nuže a je tu první výběr autorů, nezúčastnilo se jich moc, snad příště to bude lepší a pochopíte, že Postřeh je tu pro Vás, ne pro redaktory ale už kšic od toho a k dílku

jako miniatura to je slabé dílko a pointa tomu opravdu nestačí, snaha o skloubení několika náboženství v pár řádcích, je dle mě nedostačující, prostě otázky náboženství se musejí obsáhnout více, nebo jsou z nich je obyčejně vržená slova
některý slovní spojení mi přijdou naivní mešitu Přežití s tím míváš problémy, ale ve většině básní se to ztratí myšlenkou, nebo zdařilou lyrikou.
naopak nazelenalá svatozář je pro mě příjemná metafora
1. a 3. verš nesedí rytmus

jak jsem řekl, na tak krátkou báseň to má velmi slabou myšlenku, až se dá říct, že byla psána na koleni
3,7

Jé ahoj Pájo, já jsem se účastnila nějaké soutěže? Ani nevím. Tohle dílko už ani moc nepamatuji, myslím, že bylo napsáno z hecu a na tom taky ztroskotalo. Já bych si dala tak 4,7. :o)

Díky za hodnocení, pánové.

Nezbývá mi, než souhlasit s Pavlem. Hodně opotřebovaná báseň. Cítím z toho spíše halucinogeny a hippies, než nějakou myšlenku a podstatné sdělení. Škoda...tak hezký název.

... vzpomínka na Borise Viana. RIP, srdcerváči ...

Tedy pánové, vy jste už řekli vše...na mě nezbylo, leda souhlasit...chtěla jsem najít něco, co jste nenašli, bohužel...ta linka je příliš krátká, tak tentokrát na velkou pochvalu nezbylo...doufám,že Tě to Barborko neodradí...

Je pravda, že otázka víry je naznačena dost nešetrně, ale nějak se mi nezdá, že by hlavní myšlenka ulpívala právě tady. Spíš pod mešitou chápu chrám těla a duše, kterému je samým svatouškovstvím k zblití a má už dost přetvářky. Nazelenalá svatozář je šikovná, jen se nemůžu zbavit dojmu, že to smíchání náboženství je účelové, že se ti prostě nehodil kostel a mešita zněla tak pěkně ... a už to bylo. Ten krajinář je naprosto zbytečný. Dvojí zopakování svou mešitu by ještě zaujalo, je to obvyklý prostředek, ale krajinář to rozmělnil. Po sedmerém požití je dost slabý závěr ... a vůbec slovo požití mi asociuje sterilitu s jakou se vyjadřují mluvčí policie, právníci, politici ... a ne poetové.

Jsem trošku zmatená z názvu, anotace a obsahu básně...které mi k sobě prostě nepasují...
krajinář - možná by se dal interpretovat jako člověk, který detailně sleduje svojí "modlu"
nazelenalá svatozář mi evokuje naději..., kterou může víra dávat...nebo také brát...- ale spíš mi připadá, že autor této skutečnosti nepodléhá, že drží osud raději ve svých rukou...
a sedmička - to je dávné magické číslo, uctívané už za Starověkého Egypta...
jinak souhlasím s předešlou kritikou...

Můj táta mi říkal, že jakmile se ti něco zajídá, není to dobré.
A protože změna je život, pokaždé (z hlediska autora)
vytvoříme něco nového, neboť nikdy nevkročíš dvakrát
do stejné řeky.
Co se týče básně, čekal jsem od ní něco víc. Ale život je
jen jedna ironie a z tohohle hlediska se mi to líbilo. Co se
takhle párkrát napít petroleje?

Já jen ehm, poznamenám, že o náboženstí se VŮBEC nejednalo:o). Ale každopádně je to zajímavá davová asociace:oP. Pointa měla být asi někde tam, kde ji určil JehlasPichas, že život je ironie a morálka opotřebovaná. Že pozoruji svůj život bez účasti.