Hary mě upozornil na báseň ve tvaru pohárku a orodoval za její vydání, nevěděl že jsem to měl v úmyslu od začátku,
pro mě je to báseň recitační, protože teprve při recitaci vytanou na povrch ty emoce, které jsou třeba
rytmus je pro mě gradující, ale je zároveň v kontrastu se sdělením, které graduje od posledních veršů nahoru, skloubila jsi to velmi dobře Barunko
emanace podobné jako emoce - nechám na druhých jak si dosadí (emanace=záření, vyzařování)
to že jsi mírně schovala naivitu za kvalitu je odpuštěno, slovo milovat do poezie patří a někdy tam více patří nemilovat
když si vezmeme dějovou stránku propojenou s grafikou, 1. tři verše začínají na A, 4. je ten kde se pozastavujeme a přemýšlíme a další 3 - N - nikdy nikdy nemilovala, kontrasty ANO/NE,
má to svůj řád
1,2Barunko - chválím

Já zas jen čumím na Pavlův zasvěcený rozbor s otevřenou .. ústy.. já fakt na tom viděl hlavně tu krásnou grafiku - ovšem teď si neodpustím poznámku, v Preview byl text kurzívou a vytvářel elegantnější siluetu poháru, nevím přesně co to bylo za font. A text - je krásné číst ho pozorně, pomalu a vizualizovat si vyslovení každé slabiky (i když to možná zní nesmyslně...) a nechat ho doznívat až do hloubi své duše.

myslím, že v preview nebyla kurzívou, jen daleko menším písmem a opravdu jsem musel ostřit...a nechtěl jsem aby si ji čtenáři zvětšovali do enormní velikosti, protože tak by to ztratilo úpravu, proto jsem písmo malinko zmenšil, za což se Barči omlouvám, ale věřím, že to bylo spíše ku prospěchu,
jinak s otevřenými ústy není třeba protože té zasvěcenosti moc není, protože to co tam vidím navíc kromě rytmu, jako například A a N to je výsledek pouze mé fantazie o to více je pro mě tato báseň kvalitní protože ji dokáže natolik probudit

Naivitu jo? Hmmm, tu zrovna nepociťuji.

v podstatě je jednoduchá a stručná, což dělá obvykle miniaturu miniaturou, ale tady... je pro mne ta jednoduchost přílišná. technicky je dle mého názoru zpracovaná moc dobře a grafický vtip rozhodně potěší, přesto mi báseň příliš nesdělila, což je pro mne u poezie nejzásadnější. ovšem spojitost rozlévání - pohár - rozluka je pěkná. i název mne tuze nalákal. zaujalo by mne víc, kydybys báseň držela víc v rovině téhle pointy.

Promiň, ale co je jednoduchého na tom, že nedokáži milovat božského člověka? Nemyslím, že by to bylo obvyklé, lidé většinou nemilují druhé pro jejich chyby. Zkus se prosím Tě zamyslet nad sdělením, ne jen komentovat něco, co přelíteš pohledem, takové ty průpovídky jako "tohle mi nic nedalo" jsou o ničem, jestli nemáš co říct a podat mi aspoň pořádnou, podloženou kritiku, kdy je vidět, že ses nad textem zamyslel, tak radši mlč.

aha... předpokládala jsem, že aby kdokoliv mohl koholiv milovat, musí znát a tolerovat jeho chyby. božskost mne odpuzuje a tak mi (ať počítám, jak počítám) vychází, že bezchybného člověka milovat nelze, tedy já to nedovedu. z mého pohledu je tohle stanovisko samozřejmé a tudíž mne v tvé básni nijak neoslnilo, nepřekvapilo. narozdíl od tvé reakce. myslím, že jsem dostatečně srozumitelně dala najevo, co se mi na básni líbí a co nikoliv. jestli to chceš podrobněji: vadí mi především jednostrannost tvého pohledu (tedy v básni, myslím). na poezii se mi líbívá zpestření jiným směrem úvahy nad problémem, ať už ho podává druhá osoba, nebo uvažuje-li nad tématem vypravěč sám i jinak. jednoduše: báseň se musí někam vyvíjet. já si to tedy myslím.
a... nad textem jsem se zamyslela, neboj. ale nebudu si hrát na hádání jen proto, že mne tvá myšlenka nezaujala a ty to nechceš slyšet. a správně psaná kritika má dle mého názoru tyto rysy: co považuji doslova za chybu zmíním a vysvětlím, co mne nezaujme stačí zmínit. myslím, že tohle není třeba vysvětlovat. hezký den.

Ano, to uznávám, pokud Tě něco nezujme, nemusíš se tím zabývat. Jen mi v poslední době připadá, že každý užívá tu samou frází "nic mi to nedalo", nebo nějakou jí podobnou. Když si text ani pořádně nepřečtou, nemůže jim to nic dát. Připadá mi, že si hrají na to, že čím víc jsou nezaujatí, tím jsou sami zajímavější. Jakmile tohle někde vidím(slyším), vypěním až hrůza. Tobě se tímto omlouvám, zpětně vidím, že má reakce nebyla přiměřená.

ted jsi stoupla, dokázat se omluvit je důležité, Barunko

:D Sem roztrhla pytel s miniaturama? Jednu dobu Pavlovi chyběly a teď jich tu má, že by mohl vybírat:) Ale k věci ..
Miniaturka příjemná, pozvolná, ale gradující. Nahlas zní doopravdy lépe, než při tichém čtení. Nemůžu se zbavit dojmu, že 3. verš mi nesedí. Buď chybí pojící článek, verš mezi "vyzařovat" a "To vše mi připomíná" nebo samotný 3.verš přebývá ... neumím identifikovat, ale něco v tom "ať už" to prodlužuje, rozvíjí a ono to přitom rozvíjeno není ...Teoreticky si říkám, že by to vyřešilo, kdybys prohodila 2. a 3.verš a namísto "to" dala "ho" jako spojení s pohybem.
Co se grafiky týče, tady jsem spokojená na nejvyšší míru, bo jak už bylo zmíněno, pohár - název ... skvělé propojení a navíc struktura veršů .... např. láska .. její podstata, ono uvědomění, vždy ho hledáme ve svém nitru, uvnitř, na samotném dně poháru a v okraji vyzařuje charisma ... jako víno hází odlesky a voní, stejně tak vyzařuje i člověk ze své podstaty .... Dokonale vystiženo.

Nechtěla jsem spojovat pohyb. Emanace je proces rozlévání božského. "Ať už to můžeš vyzařovat" je tam záměrně, protože člověk většinou nic božského vyzařovat nemůže. Bůh je Bůh a člověk je člověk. Ale jsem ráda, že jsi alepoň použila fantazii a trošku ses nad textem zamyslela, takoví ti rádoby čtěnáři mě vytáčejí...:o)

Vidíš a to právě vnímám naprosto odlišně ... dle mého člověk božskost vyzařovat může a právě v zamilovaném období jsme vůči ní citlivější ... tento pohled mi dal Neale Donald Walsche v Hovorech s Bohem ... když psal, že Bůh je ve všem ... ve vzduchu v kuchyni i v obýváku, v nás .... my jsme Bůh ... my všichni lidé a vše co bylo stvořeno našima rukama i jím. Hezké je přirovnání ... (už nevím, jestli z té knihy) ... Jsem Bůh stejně jako berla, o kterou se opírám. Ale to jen tak mimo ...