procházet se v dešti, nechat stékat kapky po těle...

Mám ráda procházky v mírném dešti, když průzračné kapky stékají po tvářích a čistí svět od prachu vzniklého za horkých letních dnů. Jen tak klidně jít a cítit, jak příjemná vlhkost zaplavuje kraj. Jak nádherné je nenadálé ticho, které je rušeno jen kapkami zvolna dopadajícími na rozehřátou zem, a zpěvem ptáků hledajících místo, kde by se schovali. Čas jakoby se zastavil a já s ním. Nic není krásnější, než sledovat stromy, které děkují nebi aspoň za tu trochu vláhy seslané na zem. Déšť osvobozuje člověka od tíhy každodennosti, nutí ho vzpomínat na bezstarostné dětství, kdy si s kamarády hrál v kalužích. Procházka při dešti mi dává sílu do dalšího obyčejného dne. Lidé, odhodlejte se i za deštivého počasí vyjít ven, nebo se alespoň usmát na své blízké, vždyť i jeden letmý úsměv dokáže zlepšit tu nejdeštivější náladu, rozveselit srdce i toho nejsmutnějšího člověka, i vám bude lépe. Tak proč ještě čtete? Jděte ven, lehněte na louku, pozorujte stromy, duhu, ptáky, mraky, co chcete, a když přitom nebudete sami, život se rozjasní a namísto studeného vlhkého nicnedělání na vás budou padat kapky hřejivého štěstí.