.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Kruh s koncem

Barbara Smílová - Povídky - 25. 10. 2005 - 1372 přečtení

Jen tak jsem prostě přemýšlela

Stála na Nuselském mostě, kolem projížděla auta, nikdo se na ni nepodíval, připadala si tak zbytečná. Před očima jí probíhal celý život...

„ Mami, maminko, podívej, to je pěkný pejsek,“ říkala holčička s roztomilými blonďatými cůpky a rozzářenýma hnědýma očima, mladá žena v letních šatech ji vzala do náruče a zlehka políbila.

Holčička rostla, přišel první školní den, první pětka, první pětka, první nevinná pusa, a pak jednou se vrátila 16letá slečna do bytu, kde vládlo nepřirozené ticho, nečekal na ni mámin teplý úsměv. Vešla do ložnice…. Ona usměvavá žena ležela na posteli v kaluži krve. Svět se najednou tolik změnil, už neměla nikoho, táta odjel do Ameriky, když byla ještě miminko a už se nikdy nevrátil, kamarády nikdy neměla, byla sama, tak neuvěřitelně sama. Po večerech se toulala po ulicích a k ránu se vracela do prázdného bytu nasáklého smrtí.

Jednou se při svých procházkách náhodou zapletla ke zvláštní skupině lidí, zdáli se být tak šťastní. Hodně toho slyšela o drogách, vždy je odsuzovala, ale najednou jí někdo podával trávu, dlouho nepřemýšlela, vždyť jí slíbili, že se bude cítit lépe. Tak se Erika dostala do začarovaného kruhu.

Časem už marijánka nestačila, proto přidala perník a LSD. Milovala ten pocit, kdy droga pomalu vniká do těla, kdy svět přestává být tak zlým, ba i se stává krásným, všechny ty barvy a obrazce, jak se v nich cítila svobodná a nezávislá. Nechtěla přestat, proč taky, vždyť je jí nádherně jako nikdy a peníze už nějak sežene, třeba ukradne, proč ne.

Co na tom, že spí na lavičkách, protože neplatila nájem? Proč by ji to mělo vadit? Hlavně, když bude mít peníze na své štěstí, jenže i ty časem došly a nejednou se ocitla kvůli krádeže za mřížemi. Proto teď stojí na Nuselském mostě, bez peněz, bez drog, bez přátel, bez chuti žít. Byla rozhodnuta, že skočí, a potom bude konec, bude osvobozena, konečně uvidí maminku. Už stačil udělat pouhý jeden krok na to pár vteřin volného pádu, než dopadne na tvrdou zem, která byla až přespříliš krutá. Po celém těle se třese, přece jenom vykonat ten jediný krok není tak lehké, jak si myslela. Pomalu natáhla nohu do volného prostoru, bylo to jako by stála na okraji černé díry a nevěděla, jestli se dostane do jiného světa, nebo ji navždy pohltí nekonečná temnota.

Auta jezdila kolem jako všechny vzpomínky. Z okna jednoho vozu vykoukla blonďatá hlavička ozdobená culíky. „ Tatínku, co to tam ta paní dělá? Vždyť spadne,“ řeklo to kouzelné stvoření s hrůzou v modrozelených očích.
„ Nic, zlatíčko, nedívej se tam.“
„ Tati, zastav, vždyť umře, prosím zastav, jak to můžeš udělat, můžeme ji přece zachránit, jak můžeš být tak lhostejný.“ Po dívčině tváři stékaly slzy.
"Beruško moje, teď už nemůžeme pomoci, teď už to nejde.“ Ale tati,“ v tu chvíli se již bezvládné tělo snášelo k zemi, ale duše, ta navždy zůstala v očích oné dívenky.

Na konci života nebyla Erika sama, našla se nevinná dětská duše, která s ní všechno prožila, která ji měla ráda a bylo jí Eriky líto… Holčička s blonďatými cůpky se houpala na modré houpačce a z lavičky se na ni usmívala žena se stejně hnědýma očima jaké mělo i to děvčátko, která bylo šťastné.


Související články:
Strom (24.12.2005)
Ptáček (19.12.2005)
Slunce zapadá (27.11.2005)
Lavička v parku (17.11.2005)
Podzimní den (08.10.2005)
Dívka a Fénix (05.10.2005)
Svázali mne (01.10.2005)
Zrcadlo (24.09.2005)
Měsíční svit (18.09.2005)
Procházka v dešti (18.09.2005)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!    Přidej komentář

 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz