tvá zřetelná poezie nátlaku (jak jsem si kdysi "pracovně" nazval) nihilismu byla v době kdys publikoval tuto báseň již přehnaná, leč autoři shledali tvou báseň kvalitní a vhodnou k vydání, nemám důvodu je srážet.

první 4verší není zlé, nebýt druhého verše, opojeni levným opiem je sice libozvučný verš ale je přehnaný právě tím opojením, omámení by mělo stejný význam a neopakoval by ses, umocnění Své zrůdy... je mi naopak velmi sympatické, ale mohl jsi tedy "své" vynechat v předchozím verši.
a podobně se to nese i ve zbytku básně, kontrastuješ, ale převládají pocity zmaru, chtělo by to jistou vyrovnanost
3,1

Souhlasím v podstatě s výše uvedeným komentářem, i já se domnívám, že Ondra báseň postavil zcela úmyslně na opakování a umocňování, aby zdůraznil věci pro něj podstatné. I přesto však není báseň špatná a připomenutí je myslím vhodné.

Myslím,že Ondra se stal jasně rozeznatelným autorem s nezaměnitelným stylem tady na Postřehu a že je jen dobře, že se svého drží, i když někdy možná až moc křečovitě. Opakující se obrazy mi tam někdy sedí, někdy ne. Hlavně v poslední sloce už se opakují hodně, tam by to možná bylo lepší zkrátit.
Já osobně nemám rád vulgarismy v literatuře. Podle mě jsou, stejně jako sex často takovým, řekněme, tabu a spousta lidí je vnímá rozlišně. Je proto dost těžké postavit se k tomu tak, aby to nebylo ani laciné, ani příliš provokativní, ani urážlivé...
Proto jsem si možná ondrovy básně neoblíbil, ale na druhou stranu, vždycky si je přečtu

S tím stylem asi nebude Ondra moc souhlasit, povídal mi, že když přednáší na verniasážích je právě oblíben díky různorodému stylu, nemá rád stereotyp, doufám že přijde i s něčím co bude úplně jiné a nepoznáme v tom Ondru, ale už jsem si na jeho poezii zvykl a jsem rád, že jsem ho nakonec mezi autory přijal, tenkrát jsem byl v rozporu, ale ted nabývám jistoty, co se ondry týká.

Nic proti pachu moči a hnisajícímu tumoru...naopak- myslím, že trocha té dekadence nikdy neškodí, ale v první strofě se mi jí zdá až moc. Jakoby se mi báseň snažila vnutit tu atmosféru až moc účelově...od druhé strofy mi dílko však výborně plyne, ostřejší výrazy se perfektně vyvažují s obsahem a myšlenkou- což je asi její nejsilnější stránka spolu s vynikajícím závěrem..

Všem děkuji za komentáře.

Někdy vládne večeru smrt a utrpení.
Ztroskotance drží chlast.
Před zlem tě neuchrání žádné opevnění,
ani láska, ani tvoje vlast.

Nevím, nenacházím v tom nic jinýho, než co sem u tebe už x krát četla v lepších variantách .... neříkám, že to nezaujme, to zas jo, k tomu stačí hned první verš a sme doma, ale nějak mě to nebaví bez hlubšího ?ehm "smyslu" ... zrovna nemám na to, dívat se z objektivnější stránky, takže třeba až přečtu časem, v jiné náladě znovu, budu na to koukat jinak, ale momentálně mě to fakt nezaujalo ... v těch minulých byla aspoň trocha tý dějovosti, drobnýho poselství, tady není nic než patos ... sr.

Pak v obětí na loži od zvratků (asi má být objetí)
na pár chvil před usnutím...
ano na pár chvil, zapomenou..........("ano" bych vynechal)
Zapomenou a prosí.
Prosí a odpouští,..................<2
prosí o odpuštění ................<1 (ty verše bych prohodil)

A v krvi rodí cit,
jenž s třesem na rtech šeptají.......(tady bych to překopal, aby to "rodí cit" básničku završilo jako poslední verš, nicméně tu druhou půlku básničky považuju za vydařenou)