přesunul jsem datum, protože jsem zjistil, že ses objevil 2x v jeden den na hlavní stránce, ale vychází, dodatečně se omlouvám

dobrá báseň, ale zase ses trochu minul .... ta abstraktnost se mi líbila, ale pak jsi přišel s velice konkrétní "atomovou bombou" která mě vyrušila z bdění nad básní.

recitační pohled:
vcelku dobré, ale chybí mi tam více zvukomalby pro dokreslení

myšlenka:
historicky vzato, je to dobrá připomínka, pokud sis vzal historickou událost jako rukojmí a použil ji jako metaforu, přijde mi to málo.

celkově: 2,1

sem unešen,
tisíce filmů probíhají mou hlavou už při prvním verši
vidět záchvěv kyslíku a zemřít mi napadlo jako první
né jako když neposednej vzduch tančí nad horkým asfaltem, ale horečná zimnice molekul, který jako by se bály volnosti prostoru a tísnily se v pomyslným vězení tvý myšlenky
mohl bych pokračovat dál, ale kvílení bomb mi žene k psaní dalšího pocitu, jako bych slyšel Ginsbergův hlas, když předčítá svůj poem "Howl", jenže tady to asi bude jiný kvil, přemýšlím, kvílí po dopadu?, dobrá myšlenka, kvílí po dopadu a uvolňujou nějakej odér, otřesná vize, z reproduktorů bomby se ozývá uíííííííííííí, a k tomu ten smrad, uf, smyslová kakofónie, a vlastně i obrazová, představa jak těžce svíráš chřípí, jde to pomalu, svíráš přece ocelovým prachem, smítko po smítku, práce hodná sisyfa, ále co tady plácám
Johnu Wheelerovi by se v pustotě kráterné možná líbilo

Tvá báseň se mi zdá hodně nevšední, Jarda slyší kvílivý zvuk a já si pod Tvými verši nějak představila zkázu Pompejí, ta atomovka se tam nehodí ( do Pompejí ), ale ta kráterná pustota - ta ano. Je vidět, že od Tebe se můžeme nadít mnoha překvapení. Držím palce.

moc chválím "červencovou zimnici" a rovněž i posledních pět veršů. No, vida, jak prospěla tvým básničkám forma poněkud stručnější...

Já bych to asi očistila o patos "mé říši" .... "v pustotě kráterné" je dost dobrý konec sám o sobě, ale jinak pěkný. Teoreticky si říkám, že by nebylo špatný ústřední "když kvílí atomové bomby" nechat jako název a trochu to sevřít.

Myslim si, žes tohle téma chytil za správný konec.
Konkrétnost atomové bomby je dle mýho výborná. Jako ukazatel pusté pouště zmaru.

Díky za komentáře.

Vždycky přemýšlím, zda je vhodné báseň pojmenovat slovním spojením, které se v básní objevuje, obvykyle dojdu k závěru, že ne a jinak tomu není ani tady. Bohužel v tomto pocitu mne upevňuje i stejně vytvořená anotace.

První dva verše jsou perfektní, krásně obrazotvorné a člověk si opravdu představí napjatou atmosféru, podtrženou pachem smrti třetího verše. A najednou, alespoň pro mne velmi rušící čtvrtý verš, který se ničím nevymyká stovkám básní o válce, co už jsem četl. Tento pocit ve mne přetrvává až do konce básně, kde snad jen ocenit pěkný a výstižný závěr.

Myslím, že nevhodnost slova říše již někdo výše uvedl, takže se nebudu opakovat.

Pro mne tedy celkově průměrná báseň, která velmi slibně začíná a končí. Škoda toho "patosu" uprostřed.

Není o válce... Atomové bomby možná zní jako zavádějící, ale pustota kráterná je jenom moje prázdno. Chtěl jsem ovšm, aby říkanka působila jako dvojsečná zbraň

Nechci se nijak chválit, ale mi to samo přišlo, že je to jen vnitřní boj a následné zpustošení uvnitř, v duši. Snad proto, že se cítím velmi podobně.