podívejte se na první básně Ondřeje tady na Postřehu - cítíte změnu? cítíte správně, jsou daleko plnější a upustily od radikálních sugescí za pomoci důrazu... zvolnily rytmus a staly právoplatnou Poezií... tou milostnou, což je hned druhá tvář z historie poezie :)

k této básni bych měl dvě výtky ... první jest přílišné eufinické uvolnění v první sloce, nevzal jsi tu vodu a vodopád příliš dobře za proud, lépe by seděl právě ten důraz a obraz dravého proudu, což nemusí znamenat, že tvé vodopády vod musí být stejné jako všechny ostatní.
druhou výtkou je rytmus druhé sloky... co to upravit takto ... jen popřemýšlej, jak ti to zní

Když půlíš den
a z večera
čekáváš vůni šeříků

poslední sloku jsi dobře vypointoval a tak celou báseň dovedl do zdárného konce...

Děkuju za komentář - již standardně jediný :) Snad by pomohlo to jen lépe rozvrhnout, rozdělit, ale tahel úprava by tomu nic neubrala jen co je pravda, ale už je to tak jak to je. Asi už bych měl také napsat něco více šokantního nebo dekadentního, neb mám pocit, že hladina je moc klidná. (?)

ono by třeba taky stačilo, kdybys psal komentáře, třeba by se toho u tebe sešlo víc, proč sedět na zadku, když chůze ti dovolí někam jít

a přesto jsem nudnej pes bez vyznání
taky jsem slyšela šumění a laskání ryb - tratoliště
kde se to slovo vzalo?
v jaru vodopádu
zvláštní
zvláštní fialová básnička plná šumění našeho lesa

Už při vydání této básně jsem se zamyslel a řekl si - hm - tohle je trochu jiný Ondra Broska, než jak jej většinou znám. Ubylo na jakési surovosti, ostrosti... místo toho promyšlená pixle se zabroušenými hranami a dokresleným motivem. A ani kousek nezůstal rezavý. Zajímavě něžné, je to pro mne překvapením. Budiž čekáno na Tvá další díla!

Budu se snažit. A také o to, abych se neopakoval

Tahle báseň mi sedla. Hlavně zvukově. A taky překvapila - úplně jiným výrazem, než u tebe zatím znám.

Zatím jsem od tvé osoby jak myslím nikdy neobržel komentář. musek jsem tedy jak se zdá opravdu učinit posun