No sakryš, jako by jsi mi mluvil z duše... občas... no, spíš dost často - nedosažitelná, nádherná, romanticky založená dívka, a čím je pro tebe nepřístupnější, tím více tě fascinuje a víc po ní toužíš... je to paradoxní, ale citům někdy neporučíš...

Citům a pyjům a chtíči a fascinaci. Je to blbé no...

začínáš nezvykle - oslovením čtenáře, to je příjemné, pak následuje výčet (bohužel) toho co se nějakým způsobrm týká...

od 6. verše se to zlepšilo, rozvíjíš dějově obrazy a nesoustředíš rozvoj do jednoduhého prostoru

drobý rým vždy okoření (skoro) musí být povedený a tento vcelku sedí

konec není tolik povedený, obzvláště přímé oslovení čtenáře, konec by měl patřit tobě a čtenář si z něj brát kousek tebe takže "dodávám" a "věřte mi" není dobré

1,5 - celkově to není básen nově zpracovaná, je v ní téma běžné, obyčejné až někdy příliš kýčovité, přesto si myslím že básen je naléhavá a má výpovědní hodotu pro situace ve kterých je kde kdo z nás.

Je to takové půl na půl, líbí se mi konec, má myšlenku i jinak se mi zdá povedený, docela mi sedí rytmus, ale nebaví mě některá ta zvolená slova, jsou taková začátečnická či jak to nazvat. No ja nevím, asi mě to nějak zvlášt nenadchlo.

Ahéoj a která to jsou ta slova, abych věděl čeho se vyvarovat

No těžko to vyrvat z kontextu, protože to přoád dává nějaký celek ale třeba: nedotčenost panenství,lesní nářek,gejzír marných snah,vzývala božstva,procítění..to mi nějak nesedí, prostě jen názor.

Tomu já říkám pech...ale na druhou stranu máš neustálý zdroj trýznící inspirace...*