Dříve se všechny ženy dříve chlubily svými krásnými vlasy. Nyní musíme hlavy v čistotě udržovat bez použití vody. Dříve můj otec myl auto vodou, která volně přitékala z hadice. Dnešní děti nemohou uvěřit, že by se voda používala takovým způsobem.

Vzpomínám na mnoho cedulí „ŠETŘI VODOU“, Jenže si jich nikdo nevšímal, mysleli jsme, že zásoby vody jsou nekonečné. Dnes jsou všechny řeky, nádrže, rybníky a potoky nevratně znečištěny nebo vysušeny.

Nekonečné pouště vytvářejí krajinu, která nás obklopuje ze všech stran. Žaludeční infekce a nemoci pokožky a močových cest jsou hlavní příčiny úmrtí těchto dnů.

Průmysl je paralyzován a nezaměstnanost dramaticky stoupá. Továrny na odsolování jsou hlavními zdroji pracovních míst a platí nás v nich pitnou vodou namísto penězi.

Přepady kvůli hrnku vody v osamocených domech jsou běžné. Strava je z 80% syntetická. Dříve bylo doporučené množství vody pro dospělou osobu na jeden den osm sklenic vody. Dnes mohu pít jen půl sklenice.

Obraz společnosti je jak z hororu, těla jsou zesláblá, svraštělá dehydratací, plná zranění kůže způsobených ultrafialovými paprsky, které slábnoucí vrstva ozónu v atmosféře není schopná odfiltrovat. Následkem vypadá pokožka dvacetiletého, jako kdyby mu bylo čtyřicet let.. Vědci dál bádají, ale možné řešení není na obzoru. Vodu nelze vyrábět, stejně jako kyslík, jehož množství klesá v důsledku absence stromů. To ovšem snižuje intelektuální koeficient nových generací.

U mnoha osob se mění se morfologie spermat. Následkem toho se rodí mnoho dětí postižených mutacemi a deformacemi. Vláda vybírá poplatek za vzduch, který dýcháme, 137 m3 na den na dospělého obyvatele.

V některých zemích ještě zbývají koridory vegetace se zbytky řek, které jsou hlídány tamními armádami. Z vody se stal poklad vzácnější než zlato či diamanty. Naproti tomu tady u nás nejsou stromy, protože tu nikdy neprší, a když zaznamenáme nějaké srážky, jedná se o deště kyselé.

Běh ročních období byl zásadně narušen atomovými zkouškami a znečišťujícím průmyslem XX. století. Tenkrát nám radili, abychom šetřili životní prostředí, ale nikdo si toho nevšímal.

Když mě má dcerka prosí, abych jí povídal, jaké to bylo, když jsem byl mlád, popisuji jí, jak krásné byly lesy. Povídám jí o dešti, o květinách a jak to bylo příjemné, že jsme se mohli koupat a chytat ryby v řekách a přehradách a pít vodu, kolik se nám jí zachtělo.

A jak zdraví byli lidé.

A ona se mě ptá: - Tatínku, proč došla voda? V tu chvíli cítím, jak se mi sevře hrdlo. Nemohu se zbavit pocitu viny, protože patřím ke generaci, která dokončila zničení přírodního prostředí či prostě nedbala na zřetel žádné rady.

Upřímně řečeno, nevěřím, že život na Zemi bude možný ještě nějak příliš dlouho, protože destrukce přírodního prostředí překročila bod nenávratnosti.

Jak moc bych si přál vrátit se zpět do minulosti a nechat lidstvo, aby tohle všechno pochopilo… když ještě byl čas udělat něco pro záchranu naší planety Země !

Autor del Slide: Ria Ellwanger riaellw@globo.com Texto: revista "Crónica de los Tiempos“, de abril de 2002. Música: Chopin - Tristesse Imágenes: Getty Images Este slide es exclusivo del site Ria Slides PŘEKLAD MARTIN MYKISKA - www.mykiska.cz