Nejspíš se bojíme sami o sebe a raději postavíme obrovskou zeď a občas otevřeme malé okýnko, abychom se podívali, kdo to zase klepe na dveře...

Prvopočátkem každé rozumné víry či pozitivně vyhlížející skupiny bylo otevření se ostatním a na oplátku porozumění ostatních. Marná snaha. Nakonec tak jako tak zvítězila touha po bohatství. Vyhrály pudy a dnes tomu není jinak. Kdo se svými pudy neřídí, společností není brán jako normální jedinec. Pak máte na výběr se zcela změnit a přizpůsobit se společnosti, a nebo se začlenit pouze navenek a citový život mít za zdí. Otevřená vrátka jsou pro nás velmi nebezpečná. Co když jimi projde hulvát, který začne ničit vaše pozitivní nálady a způsoby vašeho smýšlení? Tak jaké je tedy řešení?

Hledání. Hledání někoho, kdo projde vašimi vrátky, aniž by vyrval kliku. Získáváte si kamarády. Třeba jen proto, abyste se alespoň s někým nemuseli bavit přes zeď. Mít někoho, kdo s vámi bude sdílet vaše emoce.

Vyvrcholením všech kamarádství je sexuální vztah s opačným (4% stejným) pohlavím, kterému však předchází to nejpomalejší a nejváhavější otevírání vrat, tedy alespoň pro ty, kteří chtějí opravdu odkrýt své city. Otevírání vrat, za kterými je vaše rozkvetlá zahrada. S kolika sny vždy uleháte do postele. A rána vám všechny ideály mažou... Věřte noci, vždyť ten včerejšek nebyl posledním koncertem :).

Můžeme tedy být otevření? Ale jistě, zatím, bohužel jen zvířatům, právě ona už totiž pochopila podstatu života.

Dnes je dnes a zítra nebude včera, mějte se fajn, HISTES 23:10 21.9.05