.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Amö puellas, pugnö cum virï

Jakub Raida - 1) Poezie a próza - 30. 11. 2005 - 2180 přečtení

Lidská duše je nesmírně složitá; pojednání o dobru, řádu, smrti, zlu, chaosu a životu.

Milý odvážlivče, kterýžto jsi se odhodlal číst tento článek, ač je podepsán jménem mým – zrůdného bezbožníka. Ani nevím, mám-li to nazvat úvahou, fejetonem, rozhovorem či snad povídkou, ale cosi se zde objevilo, když mé třesoucí se prsty dopadly na klávesnici, takže to teď pouštím na net (tak, a teď si to může přečíst každý).   „K čemu jsou všechny ty úvahy o smyslu světa? K čemu hledat nějaký smysl, v tom, co smysl mít nemá?“ zavrčel barbarský bijec, pozvedl meč a mocně zařval. „Není krásnějšího zasvěcení, než popisovat lidskou duši,“ pravil zářící kněz zpěvným hlasem. „Lidé jsou velmi spletitá a složitá stvoření. Ani žádný bůh není schopen jich pochopit. Každý člověk je jako démon, tak prudký, vášnivý a nekontrolovatelný,“ zazněl temný hlas čarodějův. A já se jim všem směji. Jsou k smíchu. Nahrazují si nepopsatelná slova popsatelnými a myslí si, že znají pravdu. Kdo dokáže popsat celý svět jediným slovem, jediným vzorcem? Kdo dokáže říct, co je pravým smyslem žití? Já ne a ani po tom netoužím. Lidská duše, je, jak čaroděj řekl, složitá. Nemohu ji popsat, ale mohu popsat části, z nichž se skládá.
Část první: Chaos
  „Nejlepší je rychlý sokol na pěsti, hbitý kůň mezi stehny, otevřená step a vítr ve vlasech…“Poznej dílo romantického autora
  Chaos může být pro někoho děsivý svou náhodností. Ale je v něm přeci dost dobrého a krásného. Chaos je krásný když ti, co nejsou s nebem svázáni, vidí jeho krásu a když i nechápající a rozumní lidé se řídí citem, který je nikdy nesvede na scestí. Radostí srdce je když víme, jak bychom měli zcela přesně říct, to co cítíme, když existují slova, na která neexistuje žádná deklinace ani konjugace a přesto dokáží pojmenovat jevy i věci. Štěstím je úsvit, paprsky procházející štěrbinou v úžasných a velkých mracích, které přicházejí až při západu slunce. Když všichni budou milovat věci, které zvyšují všeobecnou entropii, když nastane krásný chaos, ve kterém nic nebude stejné ale vše jedinečné, neuspořádané, nenutící k přemýšlení a nádherné. Když nikdo nebude chtít nic systematizovat a když nebude toužit po ničem jiném, než aby to nemělo konce. Je to jako hvězdy, které jsou krásné právě když v nich nevidíme žádný smysl. Když to jsou malé zářivé body, v neskutečné dálce, které nás nechávají snít o úžasných malých vílách a nepředstavitelných kouzlech. To je přeci lepší, než když mozek hned nabízí vysvětlení, které mluví o velkých koulích žhavých plynů.
Část druhá: Život
  Rytíř vkládal do melodie hned jakousi jarost, hned žalobné nadšení… Poznej dílo romantického autora
  Chaos a život mají společnou hlavně touhu a svobodu. Nevázanost a pocit zbytečnosti myšlení. Je snad marné říkat, jaké to je, když nás ovládne život a když jako fialový plamen v nás vzplane radost ze samého bytí. Nohy na lavici. Ignorace vyučující učitelky. Kuřecí bageta v jedné ruce, kofola v druhé. Bohém. Pohoda. Jamajka. Slovensko. Havaj. Okouzlení životem kolem nás. Krása života, to je když meče zarostou popínavými růžemi a žádný muž je nebude chtít pozvednout. Život v duši je vždy, když čestný člověk projde vysokým kapradím, poklekne a čeká, dokud mu les nedaruje mechem obrostlé klacíky, ze kterých pak bude v nekončící trpělivosti a klidu stavět malou čtvercovou chatičku. Na střeše příbytku, která bude tvořená jen naskládanými větvemi i s listím a jehličím, budou sedávat ptáci a spolu s člověkem, který si z jednoho klacíku vyřeže píšťalu, budou vymýšlet nové krásné písně, ne méně vznešené než mši v kostele a ne méně krásné než nejjemnější bardův zpěv, spojený s nejkrásnějšími tóny na housle, s tóny, které nikam nespěchají, které nemají žádnou rychlost, ale jen nekončící znělost a krásnou čistou melodii. Ptáci si budou stavět hnízda, do kterých budou klást vajíčka a před příbytkem bude sedávat liška i zajíc, aby vyslechli té písně. A stěny domečku budou obrůstat břečťanem, který z něj udělá krásnou součást lesa. A kolem vykvetou úžasné červené i modré růže, které udělají kolem příbytku hustý, barevný koberec, v němž bude možný dlouhý a spokojený spánek, plný vonných snů, který tam budou moci trávit všichni, kdož budou milovat divočinu tak upřímně, jako miluje ona je. A na kopečku, o velikosti skrčeného muže vyroste ze třpytivého semínka nízký a košatý strom, na němž poroste sladké ovoce hrající všemi barvami duhy. Běhat donekonečna po lese, nesvázaný a zběsilý. Chaotický a dobrý zároveň. Prostě živý.
Část třetí: Dobro
  „Já píši vám, co mohu více, co ještě mohu dodati…“ napsala naivní dívka tvrdému muži.Poznej dílo romantického autora
  Dobro a romantické okouzlení jemnou duší, to je když klečí mladík v trávě a dívá se na subtilní dívku, o které si myslí že je tak krásná, až se jí bojí dotknout, aby tím nezrušil čarodějnost okamžiku. Dobré je když z potůčku skrytého ve svěží zeleni padá voda do malé, půlmetrové prohlubně, ve které se tříští o kámen. A vedle toho je druhý vlhký kámen, na němž sedí malá žába, zelená jako jmelí a ta také pozoruje absolutní čistotu té vody. Dobro v světlé duši, to je když se nebojíme nikomu říct to, co si myslíme, když se nikdo nesměje, protože by mu bylo něco k smíchu, ale proto, že je šťastný. Dobré je když jsou všichni lidé upřímní, ale zároveň říkají samé krásné věci. Pocit dobra, je když se nikdo nebude muset ničemu přizpůsobovat a přeci budou všichni přirození a nenucení. Zelený den je modrá obloha, po které pomalu plují maličké mráčky, ze kterých nikdy neprší, je to moře, stejné jako ta obloha; tak stejně dokonalá nebeská modř, až se na obzoru slévají do jednolité krásné hmoty. Dobro neznamená ušlechtilost, znamená to slabost, ale ne ve špatném smyslu slova. Kdo má dobro v duši, tomu nikdy nemůžeme ublížit, protože by ho to zničilo.
Část čtvrtá: Řád
  Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty svážePoznej dílo romantického autora
  Řád je blízko k dobru, protože nám dává klid, mír a pořádek, je ale také blízko ke smrti, s níž má společnou lhostejnost, flegmatičnost a strnulost. Mnozí (hlavně klasicistní) lidé vidí v řádu věci jako spravedlnost a jasně ho řadí mezi ty světlé principy, na rozdíl od chaosu. Avšak pohlédněte znovu na citát. Vládne všem. Všem káže. Všechny přivede. A sváže. Všichni budou mít ruce za zády a svázané stříbrnými řetězy. Nikdo nikomu neublíží. Nikdo nikoho nepohladí. Bude to spravedlivé. A bude to zoufalé. Bude to jako naprogramované; vše je dané pravidly, nikde není místo pro svobodnou vůli nebo pro zázraky. Žádné sny ani touhy nejsou povoleny. Budoucnost se dá napsat v céčku.
Část pátá: Smrt
  Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je s hrůzou – již jsem do té doby neznalPoznej dílo romantického autora
  Smrt není jen to, co nastane, až zemřeme. Je to i část naší duše. Je jako led, studený a modrý, trochu průhledný a strašně děsivý svojí nečinností. Je to jako svět, kde je věčná noc, ale ne taková noc, která by voněla a hrála všemi barvami, ale taková noc která je skleslá a temná, opravdu černá, možná trochu šedá. Představujte si to. Stojíte v divočině, na malém šedém pahorku a je temná noc. Okolí lemují černé keře. Utichají všechny zvuky. Nikdo ani nepromluví, všichni se jen snaží naslouchat. Nedaleko v šumící řece něco žbluňkne. V lese se zlomí několik větví. Vítr hučí mezi stromy. Nic se ani nepohne. Snažíte se pohledem proniknout skrz tmu, ale nic nevidíte. Náhle jakoby se ochladilo. Jakoby se k vám po zemi připlížil vzduch tak chladný, že snad ani nemohl být z tohoto světa. Otřesete se. Chlad stoupá a oheň se zmenšuje, jakoby měl málo kyslíku. Z náhrobku, ukrytého v lese, pod závojem stoletého oparu, se odrolil kus kamene. Něco se k vám určitě blíží. Něco nepřirozeného. Vítr zavyl strašných hlasem. Zdroj chladu se zastavil. Máte pocit, že vás někdo z té temnoty sleduje. Skoro jakoby jste tam viděli zlé oči. Je to však jen dílo vaší představivosti. Oheň zhasl a měsíc se schoval za mrak. Nastala absolutní tma. Nepřítel mohl být stejně tak půl metru před vámi jako dva kilometry za vámi. Napětí už je nesnesitelné. V kruhu je takové ticho, že jediné co slyšíte, je tlukot vlastního srdce a vystrašené dýchaní ostatních. Nakonec to nevydržíte a vykřiknete. Váš hlas se odrážel od zdí, dokud nenastalo opět ticho. Potom jakoby jste kdesi v dálce slyšeli tichý smích. Oheň prudce vyšlehl a opět se oteplilo. Tíživý pocit skončil. Ať mezi vás přišlo cokoliv, je to pryč.
Část šestá: Zlo
  Za jednou z barikád, jež padla teprve, když došla munice, na dlažbě od krve… Poznej dílo romantického autora
  Oheň poskakující po střechách. Padající lidé s rozetnutými páteřemi. Nářek žen, pláč dětí. Velcí jezdci zakutí v zbroj na zuřivých koních. Děsivá síla, před níž se musí jiní krčit jako pod bičem. Zuřivost, ale i pomsta v malých, úzkých očích, které tě pozorují. Sípavý křik, strach a zběsilost. Nedá se před touto zlobou uniknout. Všichni jsou před zlem bezmocní. A přeci je v každém z nás. Zlo neodpouští, zlo jen trestá. Pro zlo nemohu uvádět žádné krásné obraty, protože se to k němu nehodí. Je strohé a brutální, není hodné popisu, dá se vyjádřit jen pár slovy. Tak jako je život zelený, dobro modré, chaos různobarevný, řád bílý a smrt šedivá, je zlo temně rudá, jako zlověstný doutnající uhlík v ohništi. Není zlem probodnout někoho dýkou. Ale je zlem, probodnout ho zezadu. Zlo a smrt mají společný strach, který budí, zlo má však i společné vlastnosti s chaosem – klam a přetvářku.
Na závěr
Poznali jste díla? Pokud ne, zde je jejich seznam:
Chaos: R. E. Howard – Conan
Život: Walter Scott – Ivanhoe
Dobro: A. S. Puškin – Evžen Oněgin
Řád: J. R. R. Tolkien – Pán Prstenů
Smrt: E. A. Poe – Havran
Zlo: Victor Hugo – Zpěvy soumraku        



Související články:
Kdo jsem a kam směřuji (02.01.2006)
Dlouhý den (25.12.2005)
Sen (06.12.2005)
Světlo svíčky (29.11.2005)
Okno pod vločkami naděje (24.11.2005)
Ona a já (27.10.2005)
Můžeme být otevření? (21.09.2005)
Píše se rok 2070 (21.09.2005)
Vstřícnost se zalyká (18.09.2005)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek | Zdroj: moje hlava

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 30.11.2005 22:07:53     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Richard Vacula (postreh@seznam.cz)
Titulek: Pasáž život
Jakube, ne každý si představuje pod životem provokaci učitele bagetou a kofolou v ruce a nohama na stole... To je spíš snaha o vedoucí post ve třídě. Já jsem ten "bohém" na kterého je upoutaná pozornost. Já jsem ten revolucionář, kterému se nelíbí styl výuky či osobnost učitele, proto nohy na stole. Chceš, aby tvůj názor sdíleli ostatní, chytli se tvého uvažování. Možná ostatní nezajímají tvé myšlenkové pochody či názory, ale jsi o svém uvažováním přesvědčen, že má smysl, a podle tebe povede k pokroku, tak to jednoduže propaguješ; "násilnou metodou". Bohém snad neprovokuje cíleně. Může mu být škola ukradená, může brát učitele za kamarády, i když je neposlouchá, může je uctívat. Ale s tou kofolou, pokud to není pro pobavení ostatních, tak snad jen příznak debility. A však, nemusí to nikoho trápit. "Debilem" je každý na nějaký zlomek času. V té chvíli se bavíte, pak uvažujete a pozdějic už ani nevíte, kým jste. Zase zařadíte jedničku a jdete od začátku. Máte nějaké mravní hodnoty, jenže za týden je z vás zase "debil". Ale i to slovo je relativní. Záleží kdo se na toho člověka dívá. Někdo ho může ještě posílit, nebo se dokonce přidat. Naopak něčí autorita zcela zastíní jeho záměry a dotyčný se začne stydět... Je to dost složité, když se nad tím zamyslím.

Komentář ze dne: 01.12.2005 18:56:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - autor (ngz@seznam.cz)
Titulek: život
No dobře, kofola v ruce, bageta v druhé... ...to už asi není hlubokým zamyšlením o lidské duši. Ale když položím prsty na klávesnici, píšu to, co mi přijde na mysl, nepřemýšlím, jak se to bude komu líbit. A já jsem zrovna v tu chvíli přestal myslet na šeré vlkodlaky běhající po zelenočerných mystických lesích a trhajících přízraky na modrobílé cáry mlhy a vzpomněl jsem si na hodinu angličtiny. Smíchy jsem poprskal monitor, když jsem si vzpomněl, jak se učitelka tváří. No, jsem já to ale výlupek... ...ne, ve skutečnosti jsem hodný a příčinlivý chlapec a mým jediným potěšením je vzorně se připravovat na výuku a poslouchat každé učitelovo slovo.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz