No koukám, dost práce si s tím dal. Na začátku jsem se skoro lekl z toho přívalu "hmotných" slov, myslím tíži hmoty vyjadřujících, tak krásně ale tam zasvítil "protibůh".
Ovšem "stoletý stařeek" celou báseň zněžněl a můj pocit jakoby zjihl dojetím, ani nevím proč, popisuji okamžitý pocit.
Konec to tak nějak navrací zpátky do určité rovnováhy mezi hmotou a citem

Přidám drobnost: Připomněl ještě někomu "stařeček s lucernou" "Deduška Večerníčka" ze Slovenské televize, který každý večer zapaluje hvězdičky, až ta nejjasnější přinese pohádku? Ovšem k němu patři ještě "Havko", slovenští pejsci totiž štěkají ne "haf", ale "hav". :)

Tak to je síla. Musím říct, že autor opravdu ovládá práci s jazykem. Sice se někdy dopouští podle mne až přehnaných spojení např. vyklenují plytce,(těžko říct, zda to byl záměr, či tvůrčí slepota) ale celkově je těžiště básně v použití silných slovních spojení. Jakoby ani nebylo podstané, že se v básni objevují i rýmované verše. Podstata je ve slovech. Protibůh, hněte, vkleče, odtok, hřebec... Báseň rozhodně není na jedno přečtení. Spíše až na třetí a další přečtení. Celkově hodnotím velmi vysoko. Bude záležet jaké kvality dosáhnou další příspěvky v této kategorii.

Četla jsem dílo už v preview, dokonce vícekráte, cítila jsem z něj nějaký rozpor....a pořád se ho nemohu zbavit, trošku mi neseděl rytmus jednotlivých veršů, taktéž rým, použití určitých tvarů slov mne vracelo ke klasikům. Ale stoletý stařeček to určitě nebyl, spíše březiny, víska, vetché dlaně, odtok dějin a hřebec černější uhlů. Jen ty molekuly mě nějak zarazily a vrátily na zem. Bylo po klasice. I při hlasitém čtení neplyne bíseň lehce, drhne a některé slabiky "překážejí". V každém případě je to zvláštní pokus o vyjádření sebe sama a určitě o autorovi ještě uslyšíme.

Velmi zvláštní propojení .... „molekuly, kosmická zima, červivé díry v bezhmotí“ a k nim „vískou, březiny, vetché dlaně, hřebci černější uhlů“ .... atd. Obrázek, který mi po prvním přečtení tane v mysli je hodně barevný, ale s vícerým spíše tmavne, ... Jazykově je to natolik bohaté, až mi přijde strojená, psaná na efekt. V první sloce bych jinak řešila čárky v posledních dvou verších a doplnila pomlčku, aby bylo jasné kdo. "rozhlodal podnoží cest - protibůh, vlákna překroutil." Takto se hned po dočtení verše ptám ..kdo? protibůh nebo někdo jiný, nezmíněný … smrt, autor …? "Vyklenují plytce" se mi jazykově líbí, ale smysl postrádám. A tento pocit mě bohužel provází mnoha verši, i když v kontextu celku dává báseň jasnou vůdčí myšlenku úmrtí starého člověka a rozloučení s ním + pocity a úvahy pozůstalého nebo snad přihlížejícího. Nejvíc mě zaujala a vodítko k interpretaci tohoto spletitého celku poetických vláken dala poslední sloka. Osobně mi přijde velmi kvalitní, pojí tradiční a subjektivní přístup autora. Líbí se mi její struktura, vidím vůz tažený koňmi, máry a černý průvod a přesto je to vše zabaleno v moderním hávu. Hemžení molekul, kdy pod každou je třeba si představit jedinečného člověka, který truchlí svým originálním způsobem, než sám zhyne a budou truchlit jiní. Ve třetí sloce mě zaujalo promísení děje se vzpomínkou. Člověk se může pohroužit do života „nebožtíka,“ projít cestičkou za vesnicí až k lesu, kde mu život protekl mezi prsty. Trochu mě zarazila druhá sloka, která mi nic výrazného nepřidala a přijde mi spíš do počtu. Naprosto souhlasím s předešlým komentátorem, že toto dílo není na jedno přečtení. Než jsem rozlouskala jeho sdělení a spojila se svou fantasií, dalo mi to minimálně pět přečtení a s každým dalším se myšlenka prohlubovala. Dle mého je to velmi kvalitní báseň, byť občas mě jazykový um autora víc než rozhodil:“)

Myslím, že je to velmi pečlivě zpracováno. Autor si pohrál se slovy a jak bylo řečeno dal si velkou práci. Ale některá spojení mi přijdou řekněme "těžká" a náročná. Ovšem po první polovině básně, která je taková temnější, následuje příjemné zjemnění - stařečkem, vzpomínkami i vískou, a závěr s tím hřebcem je nenásilným zakončením.

Ma.., to jsou nejmíň dva hřebci - podle přídavného jména. Vida, já je poprvé při čtení přehlédl, asi dívkám je slovo hřebec nějak inspirativnější :) . Ovšem verš: "Hřebci černější uhlů" je velmi, velmi sugestivní, přímo rozechvívá nějakou tu vnitřní strunu, zato "rodné molekuly" je poněkud úsměvný, i když současně uznávám, že plnohodnotný obrat.

Nojo nojooo:) Ty jsi prostě detailista=)
Upřesňuji:S těmi hřebci, hmm=)
Mno tak kdo by z holek neslyšel na hřebce no ne?;)