Hned při prvním přečtení se mi zalíbila celková barevnost a prožitek básně. Když ji čtu po několikáté, začínají se mi na mysl krom obrazů a vůní přikrádat i vícesmyslné myšlenky, až začínám váhat, jestli autor opravdu původně psal s úmyslem dovést čtenáře až k nim, anebo jestli za to může jen moje vlastní hlava.
Pro volný verš se mi ale báseň zdá v jednom místě snad až příliš svázaná svou formou - přesněji úplně na konci poslední strofy, ve které jako by jinde plynoucí verše trošku klopýtly. Možná se mi ten pocit vtírá kvůli ostrému přechodu od barevně popsaných detailů (jen se dotknout!) ke slovům obšírnějším, méně prožitým, jako kdyby najednou srdce básně trochu zchladlo a vzdálilo se.

Těžko ale odhadovat, co bylo od počátku úmyslem a co vzniklo při tvorbě básně samovolně. Ať je to jakkoli, zvláštní půvab těch slov si mě naklonil. Líbí se mi to. Krom toho zase jednou něco poklepalo na rameno mojí fantazie, a za to já jsem vždycky ráda.

No, voní pěkně, ale na mě je té vůně příliš. Navíc to je myslím vázaný verš. Nedávno jsem četla fantasy, kde měl autor tendenci popisovat podobným způsobem a po pár stránkách už mi to pěkně lezlo na nervy. Kdyby se s takovými nápady zacházelo jako s šafránem, to by teprve provoněly. Báseň se mi i docela líbí, má příjemný rytmus, který nijak nevybočuje, krásně probublává autorovu chuť do života a radost, i když poslední sloka je nejspíš jejím nepříjemným důsledkem. Má fajn atmosféru, skoro si představím místo, kde mohu tohle všechno spatřit a ucítit a připadat si jako v ráji. Nic víc mi ale nedala a zapomenu ji jako spoustu jiných, ale třeba ostatní to budou cítit jinak.

Báseň není špatná, ale téma v úvodu každé sloky mi vadí, bojím se, že se z krásného tématu - z věty .... se stane klišé....dýchá na mě sice hezká atmosféra, ale nijak víc mne báseň neoslovila.

Za kouřem vína se může skrývat leccos, v případě této básně to bylo skoro jako jídelní lístek - oddíl dezerty. Dobře čitelné obrazy, kterým ale vůbec neprospělo opakování názvu básně v úvodu každé sloky.Celé to je sladce uspávající - a najednou přijde šok v podobě posledního řádku "Pak kyvadlo a jáma". Skvělý závěr.

Opakování názvu může působit jako refrén na upomenutí prostředí, v němž se dotyčný nachází (osobně si představuji nějakou útulnou kavárnu v lezavém podzimu nebo zimě). V každé sloce je ale zároveň jiný, protože i obrazy za oním kouřem se mění. Svařák a sladkosti nejsou nepříjemná představa, ale určitě ne tak významná, aby na ně nějaký poeta skládal verše, zatímco naproti němu sedí jeho vyvolená. Spíš podněcují fantazii, aby je použila pro popis něčeho úplně jiného :)