Báseň je to zajímavá, jen mi poněkud vadí, že zde autor(ka) stejně jako ostatní, kteří se rozhodli pro tuto kategorii, používá hned dvakrát motiv názvu kategorie "za kouřem vína se skrývá" - za kouřem deseti lahví vína, do kouře prolitého vína. Cožpak se nenajde nikdo, kdo téma zpracuje aniž by použil už skoro jako klišé znějící název kategorie?

No, z věcí, co mě hned praštily do očí a uší .... "oddělených oddechování" (tak buď by tam šlo odděleného oddechování, anebo oddělených oddechováním), ale množné číslo u oddechování, asi jo, ale mi osobně to nesedí. Pak taky deseti lahví, co s tím všichni máte, to je jak kdyby neexistovaly jiné číslovky než 10, 100, 1000, milion ... a pořád je to všude dokolečka. Říkám si, že tady to možná zobrazuje hodinu, onu osamělou desátou, ale i tak ... "Probuzené soumlčení", moc pěkný obrat a vlastně celá tahle sloka má co říct a oslovuje. Následné sloky plné jizev a modročerných nehtů mi bohužel vytrhávají tu pěknou představu, kterou autor/ka načrtl/a v první části, protože najednou fáček na ruce dostává úplně jiný rozměr. Vždycky je mi líto, když si někdo dokáže ublížit pro slova a činy druhého nebo i vlastní, ale ono skrýt starosti za jizvy a nalakované nehty ničemu nepomůže. Líp jít třeba do přírody a napsat básničku o spadlé šišce. Tím nezlehčuji to, co z básně cítím, sebeubližování, jen bych si přála, abych o tom nemusela číst, protože mi to hraje na city dost ošklivým způsobem, tím spíš, že se většinou jedná o velmi mladé človíčky.
Celkově se mi z básně moc líbí první tři sloky, které dávají ochutnat z básníkova nitra a umu, mají atmosféru, jsou uchopitelné, i když některé dost abstraktní, vynechám - li "deseti lahví" i se příjemně čtou.

Takhle si připadám po jakékoliv chlastačce, když nevím
o sobě. O to horší je pak probuzení.

Na mě moc informací zhuštěných do jedné básně, i když ve výsledku tvoří konzistentní sdělení... Není nezajímavá, ale pro mě taky nepatří k těm nejlepším - přestože, vyjímečná je, myslím si, zcela určitě.