Vidím to při čtení jako celkem pěkný, snadno uchopitelný a přelousknutelný obrázek, ale přesto mám pocit, že poslední rým jaksi nevyšel. Je to o to citelnější, že jde o konec básně a ta disharmonie už není vyladěná dalšími rýmy, takže dočtu poslední slova a hlavou se mi rozezní rým, který k melodice ostatních moc nezapadá. Navíc se mi tam slovo "láska" trochu zdá být přitažené za vlasy i významově. Pro mě to tím nabírá lehký nádech a pachuť kýče.
Báseň asi taky měla být o něco delší, vzhledem k tomu, jak byla soutěž vyhlášena - nezávisle na Ars Polyri mi ta její velikost "do dlaně" ale nijak nepřekáží a je mi dokonce milá.

Jojo, ten poslední verš. Přitom by stačilo dát namísto "co nesou" něco kratšího, aby silněji vyzněl (třeba "pro"... ) Zajímavé by bylo odstranit "lidem" a nechat zdvojené hvězdy. S úpravou posledního verše by to byla miniaturka jak vyšitá do noční oblohy.

jojo, bez toho "lidem"
citlivej zásah do básničky epono

Asi totéž co výše - něco mezi Eponou a oblá_s_ky (s je schválně??) - Nejdřív jsem to zhodnotil skorocitoslovcem "No Nazdar." .. Potom zauvažoval, že buď je to tak velké umění, že ho už nechápu, nebo to možná velké umění ani není, což zas se stydím posuzovat. Nakonec ... ti funebráci se mi tam moc a moc líbí, to má švih a přesah, ..., a poslední dva verše opravdu padají na h..ústa. Konec mé poněkud nesouvislé rozdumy.

(ozývám se k tomu "s") "Oblásky" je množný číslo od slova "obláska", proto tam je to "s", je to součást slova "láska".

Aha - nechal jsem se ob-love-nout (čtěte prosím foneticky) :-). Přeji pěkné dny a hdně příjemných setkání zde na PT.

Krátká, pevně sevřená, navozující určitou atmosféru. Jedinou výhradu mám k poslednímu řádku , mohl by uvozovat další oddíl básně(ale další sloka nenásleduje, což je možná škoda), ale takto pojatý působí trochu násilně.

Na mě tedy působí poslední řádek jako doslov, zamávání... vystoupení z básně, dokonce bych řekla jako povzdech nad skutečností, že láska bývá šťastná i nešťastná.