Velmi povedená věc... kam až mysl člověka může dojít, a co ty pocity.., co duše.
Líbí se mi hlavně druhá strofa, v níž je jakési rozuzlení.. a tak...
Líbí moc.

Trn hlasu ticha... nad tímto jsem nejdéle přemýšlel. Ale žel bohu na nic jsem nepřišel. Jen mi trochu zavoněl podzim.

....i mně tu voní začátek podzimu...nebo spíš babí léto.......je to krásné...,když to někdo umí takhle vyjádřit...trny jsou pichlavé ať jde o růže nebo o slova...někdy ta slovíčka píchnou víc a v srdíčku ta jizva zůstane...nebo jizvy....je smutné,když jsou napořád

Poněkud překombinovaná báseň, na takovéto téma. ˇ Šípkové plody strnuly x nad poupaty je docela komické, leč předpokládám, že to tak být nemělo. Jenže bohužel to ve mně nic neevokuje. Do zvuků slepoty se mísí jejich pach je verš velmi zmatený, užíváš hned tři různé vjemy: zvuk, čich, zrak, zcela neorganicky, pouze vnějškově okázale zajímavě. Ale hlubší souvislost zde chybí. Verš utíná city trnům pokračuje v předešlém... Jediné zajímavé co činí tuto báseň " neurčitou" výpovědní hodnotou je poslední verš: chtěl bych se vstřebat (což nepovažuji za vhodně zvolené slovo, soudě k předešlému). Ovšem konec básně být plodem i trnem, je hodně přepoetizovaný, zmatený. Trn hlasu ticha, je jako svítání bolestné tmy. Je to neprožité, vykonstruované, snad pouhá náhoda, protože neorganické. Cením snahu, doporučuji větší prostotu a přirozenost.

Musim souhlasit s predeslym komentarem. Opravdu prekombinovana basen.