dost vošklivej vobrázek .. reálně popsanej ... já zas nacházím zardoušený kočky a rozsápaný ptáky

no to jo, chudinky kočky...
obrázek je to dost opravdový

a to v poezii nebo v realitě?

v realitě:(

cítila jsem to jako silně naturalistický výjev se spoustou trpkné personifikace - a takových střech už jsme viděli!
Jazyková hra mě opravdu příjemně překvapila a chtěla bych poděkovat za tak pěkné čtení :)
"Pamatujete na Térovanou střechu?!

Je na ní shluk per

a v nich nabodány

kavčí kosti. "

tohle je podle mě skvělé

přiznám se Hanko, už jsem se nemohl dočkat první recenze od tebe :o) a o to více mě potěšilo, kolik empatie jsi při čtení projevila, at je pravdvý význam jakýkoli ten čtenářův je vždycky správný
nepíšu tak často, jak jsem psával, asi více vážím slova a čekám na podněty a s tím také souvisí to, že nevím jestli stále moje verše oslovují, schválně neříkám, že jsou dobré, to at soudí jiní a ne já....
myslím, že ten obraz, který jsi mi zvýraznila, je jen obyčejným viděním, zakládá se jen na čase a realitě, pouze pokud se rozmístí do veršů, stává se z něj Poezie, život jí je prosycený, ale jen někdo to všechno dokáže extrahovat

Mě rozhodně oslovují :)
zvláště tou barvou, kde jsou východy slunce v kontrastu s černou tuhou a bílou kostičkou a někde v pozadí spoustu květin...

Pamatuju si térovanou střechu - když jsem byla malá vedle našeho domu stála dřevěná kůlna a v ní bylo to, co lidé dávali "do sběru" - hadry, kostí, kůže - v létě jsem na její střechu lezla a byla jako ti ptáci. Jenže já se mohla odlepit. Do vesela mi potom nebylo, ale to jen kvůli tomu, co bylo pak doma. Ti ptáci takové štěstí neměli. I dneska se občas někdo "přilepí" tam, kde by bylo lepší ani nebýt. Tér nás občas provází životem víc než bychom chtěli. Odlepení je velká zkouška života. Neměla by se prošvihnout.
Velice dobrá báseň Pavle.

miluji tyto vzpomínky, at už jsou jakékoli, tyto verše se nevážou na minulost (i když ted ano, ale v době vzniku byly přítomností) jsou jen krutým ale přirozeným během událostí v životě. co je dnes radostné může být zítra stejně tak mrtvé...

My tady máme Havlův dům. Sochaře Havla. Je opuštěný a na střeše má tér. Ale nikdy mě nenapadlo, že by se na to lepili ptáci - v tom případě je takové panelákové sídliště jeden velký ptačí pohřební ústav.

Zase jsi originální. Doufám, že si přijedeš odskočit na Bezručovu Opavu :-).

u nás naštěstí térové střechy nejsou.. vidět

Aha :-).

Milý Pavle,
tahle "moderní poezie" se mnou nic nedělá, ale tak to se mnou bylo vždycky, však víš. Mohl bych ocenit hru se slovy, ale právě ta slova pro mě text dělají těžko čitelným a na místo vyvolání určitého pocitu, se pro mě z této básně stává Sudoku. Obsah básně je poněkud syrový - proč ne, takový život umí být taky. Ale zvolená forma mi tvé sdělení dělá těžko přístupným.
Snad se ti daří lépe. S pozdravem Stín

Nejdražší Jane :o)))
proti gustu... jsou lidé, kteří sáhnou po Shakespearovi jiní po Krchovském
díky za vyjádřený názor
přeji krásné dny

s nějakým luštěním teda fakt nesouhlasím ... je to natolik reálný syrový popis, že v tom není ani co luštit (možná jen ta část kurzívou)... jen si uvědomit tu drsnou realitu a nechat ji působit jako vnější obrázek, případně vnitřní prožitek (ale přijde mi, že to skoro ani není nutné jak je to intenzivní).... na Pavla dost nezvyklé ...

jednou za čas je třeba udělat něco syrového, bez toho pathosu a přikrášlování, ovšem nemyslím že by to byla taková razantní změna oproti jiným básním z mého pera :)
a kurzíva je záhadou? :) introspekce do sebe, nic jiného, vyber stěžejní slova se stejným významovým základem a máš výsledek

já se nějak nemůžu zbavit travestie toho, jak je to "veselý/barevný" obrázek, když nebudeš uvažovat nad tím, co to tam je za ty bílé objekty ve tvaru ptačích kostiček, prostě pohádková krajina, kde se maluje krví..
takhle já si představuju působivej horor, tak pro mě tam to tajemství někde je - "luštící"

asi máš ráda Burtona, co?:D ne, jasně ... každý si určitě najde své, jen říkám, že kdyby se někdo skutečně nechtěl vůbec namáhat s nějakým nazíráním mezi řádky, vlastní fantazií, hledáním významů apod., vůbec nemusí, protože tohle dílo mu to nabídne se vším všudy, je to jak cvaknutí fotoaparátu (až na tu kurzívu/ ne že bych si ji neužívala, ale báseň by se bez ní klidně obešla) ... já to chválím, mi osobně, když zapojím fatazii, rozvine se film s jednou starou dámou s rezavými vlasy a černým kloboukem s vycpanou kavkou, pečící se někde na slunci, smutná, kostnatá, sama .... ale spíš se mi líbí ta střecha:D