Myslím Pavle, že se ti nepodařilo skloubit dílo s anotací, a to ani v případě, že to dětem na dobrou noc bylo míněno jako uvedení ro atmosféry.
Během první strofy se mi hned třikrát změnil pohled. Prkénka (nemohu si pomoci) mě automaticky přivedla na cestu ke kadibudkám (automatická asociace, s tím nic neudělám). Hmyz, co se modlí, to je jasná kudlanka, a kříž mě vykolejil někam do duchovna. Přijde mi to trochu nesourodé, je tam toho strašně moc, navíc modlit se nahodile, to si nějak nemůžu představit.
Lepkavý kmotr, to už by šlo, ale to slovíčko "další" mě zase uvádí v nejistotu, co jsi tím myslel.
A konec je povedený, tak nějak zakončuje báseň ve stejném duchu, v jakém ji představil název (který je sám o sobě aspoň pro mě přitažlivý).

nejdřív: zastavilo mne, jak je možné, že někdo krásný může prznit kříž? a pak: jistě, jsou krásné jako hmyz, tedy jen tehdy, když se nám to hodí. (ach ta vážka! ach, ta moucha, co ti sedla na jídlo!) slovo nahodile je, myslím, na svém nejlepším místě. zcela přirozeně vyplývá ze skutečnosti. velmi výstižně.
a dál: další kmotr lepkavý, což zní jako formulace z broučků pana karafiáta, mě se to sem nehodí. a vlastně: celá druhá strofa mi špatně navazuje na první, slovo hmyz (krásné vážky a otravné mouchy) tu dostává jiný smysl (poetičtí karafiátovi broučci), což je melancholie, což svrbí.
a potom: první část je mnohem lepší. dává prostor čtenáři, nabízí kontrasty i soulad, ale vyváženě, vyváženě. parafráze karafiáta svědí, není a nebude to on. ačkoliv jsi to tak zřejmě nemyslel.

Broučci .....tak to mě ale vůbec nenapadlo ....asi jsem je málo sledovala .....:)))

:D Při přečtení prkének mě asociace okamžitě hodila k poezii z hajzlu:D Ale při troše dobré vůle se opět směruji správným směrem ... tentokráte do truhlářské dílny a lesa. První dva verše jsou mi příjemné, krásně uvádí (skoro pohádkově - tady ještě ano), ale zbytek už je kdesi jinde. Ani si nedokážu reálně představit hmyzí tvář dítěte a považovat ji za krásnou, v této části se má imaginace dost loudá za rozumem. Konec první strofy ....hůůůůů ....no řekněme, že je tam těch silných prvků trochu moc, modlení, kříž, prznit .... všechny dohromady jsou dost nesourodým spletencem, který ani po dlouhém pročítání, přemýšlení a odhalování pláštíků prostě nechce dát smysl. Spojovací část ...a jsme zase u dětí, ... aspoň že tak, ... tohle se myslím povedlo vzhledem k návaznosti. Úplný závěr "vrbových tanečnic" je po nic neříkajících dočmáraných podpisech nádherným balzámem, ale i tak mám z tohohle dílka sakra rozporuplný pocit. Nesedí mi a nesedělo mi ani když sem ho kdysi četla na icq, přijde mi překombinované, i když je vystavěno na jednom podkladě (přírodě), ale ta atmosféra je něčím strašně zvláštní (nedokážu definovat) a nutí mě prodírat se za slova a hloubat nad významem, který mi nedochází ....