Selma Lagerlöfová se narodila 20. listopadu 1858 ve švédském městě Östra Ämtervik a vyrůstala v rodině, kde byl otec autoritářský statkář a důstojník, byla držena stranou všech dětí a učil ji pouze její otec a babička. I přes jejich zákazy vystudovala učitelství na Královské dívčí akademii ve Stockholmu, kterou zakončila promocí v roce 1882.

Mezi lety 1885 a 1895 působila na dívčí škole v Landskroně. V této době se začala naplno věnovat psaní románů a novel a stala se tak představitelkou švédského neoromantismu. Nejvíce čerpala z vesnických motivů severního Švédska - život rolníků a nespoutaná švédská krajina plná pověstí a pohádkových příběhů. V jejich dílech se objevoval také silný prvek fantazie. V roce 1897 se přestěhovala do Falunu a později žila v Sunne.

Za svá díla získala řadu ocenění, kromě toho nejvýznamnějšího - Nobelovy ceny za literaturu v roce 1909 („... za ušlechtilý idealismus, bohatství fantazie, oduševnělost a krásu formy" - citace akademie z odůvodnění udělení Nobelovy ceny) - získala v roce 1907 čestný doktorát na univerzitě v Uppsale. Roku 1914 se stala první ženou v historii, která zasedala ve švédské akademii a rozhodovala o udílení Nobelových cen. Během 2. světové války se angažovala do finsko-sovětského konfliktu a Finsko podpořila odevzdáním Nobelovy ceny finské vládě, která shromažďovala finance na obranu vůči sovětské anexi. Vláda ale tuto nabídku odmítla a našla finanční zdroje jinde.

Selma Lagerlöfová zemřela na mozkovou mrtvici 16. března 1940 v Mårbacce. Od roku 1984 je udělována Literární cena Selmy Lagerlöfové, která je předávána vítězům v týdnu kultury vždy kolem 13. srpna v Sunne.

Dílo Selmy Lagerlöfové:

• Gösta Berling (1891, Gösta Berlings saga), příběh kněze, který zběhl ze své církevní dráhy. V širokém toku vyprávění, v němž vystupují venkovští hejsci, krásné ženy i prostí vesničané, hraje důležitou úlohu příroda a ohlasy bájí, prolínané skutečnými událostmi. Hrdinou příběhu je nadaný, vnitřně rozervaný bouřlivák Gösta Berling, žijící z milosti podivínské statkářky na panském sídle, který se po mnoha rozmarných a lehkomyslných příhodách přerozuje v obecně prospěšného člověka
• Neviditelná pouta (1894, Osynliga länkar), sbírka povídek
• Antikristovy zázraky (1897 Antikrists mirakler), román
• Povídka o panském dvoře (1899, En herrgårdssägen), příběh o mladém muži, který ztratil rozum, a o dívce, která se ho snaží uzdravit a zachránit. Pohádkové motivy se zde mistrovsky prolínají s psychologií postav
• Královny Kungahällské (1899, Drottningar i Kungahälla, sbírka povídek
• Jeruzalém (1901 -1902, Jerusalem), velký vystěhovalecký román, který autorka napsala na své cestě do Palestiny
• Poklad pana Arna (1904 , Herr Arnes penningar), novela s mysticky legendárním námětem o osudu mladičké dívky, která přežila vyvraždění obyvatel fary v pobřežním rybářském městečku. Celý svůj život zasvětí pak příkazu z onoho světa: potrestat vrahy a pomstít nevinné oběti. Svůj mladý život obětuje nakonec k odhalení zločince, třebaže ho milovala.
• Legendy o Kristu (1904, Kristuslegender)
• Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (1906-1907, Nils Holgersson uderbara resa genom Sverige), klasická cestopisná pohádka, líčící osudy malého švédského chlapce, který je za svou neposlušnost zaklet ve skřítka a takto podniká s divokými husami cestu Švédskem a Laponskem. Zažije nejen chvíle plné kouzel a podivuhodných dobrodružství, ale především poznává svou vlast, krásy švédské přírody, život a práci prostého lidu, jeho báje a pověsti i zvyklosti a život rozličných zvířat obývajících vzdálené kraje.
• Legendy (1908, En saga om en saga)
• Liljekronův domov (1911, Liljecronas hem),
• Vozka smrti (1912, Körkarlen), román v němž autorka novým způsobem zpracovala prastarou švédskou legendu o vozkovi, který celý rok musí jezdit světem a sbírat duše zemřelých. Na konci roku si může najít svého nástupce mezi hříšníky, kteří o silvestrovké noci noci zemřou. A jeden takový hříšník, David Holm, alkoholik a tyran vlastní rodiny leží na hřbitově, zbitý do bezvědomí svým kumpánem. Ve snové vizi mu proběhne před očima celý jeho nedůstojně prožitý život. Těsně před pulnocí když se už zdá, že ho nic neochrání před údělem vozky smrti, mu v posledním okamžiku podá pomocnou ruku sestra z armády spásy a navrací ho k řádnému životu
• Císař z Portugalie (1914, Kejsaren av Portugalien), mistrně vyprávěný příběh otcovské lásky prostého venkovského člověka, který nevýslovně miluje svou jedinou dceru, vlivem jejího zbloudění se pomate a pokládá se za „císaře z Portugalie", ale nakonec svou láskou přivede milované dítě opět k řádnému životu
• Trolové a lidé (1915, Troll och människor), první díl
• Proklatec (1918, Bannlyst)
• Marbacka (1922, Mårbacka), vzpomíny z dětství
• Trolové a lidé (1921, Troll och människor), druhý díl
• románová trilogie Löwensköldův prsten (1925, Löwensköldska ringen), Charlotta Löwensköldová (1925, Charlotte Löwensköld) a Anna Svärdová (1928, Anna Svärd), která se odehrává v polovině 19. století a uvádí čtenáře do nejrozmanitějších společenských prostředí. V bohatém ději s mnoha zápletkami, v němž je zachycena řada lidských typů a charakterů, vystupují do popředí dvě ženy: Charlota Löwensköldová, bojující o svou lásku proti společenským konvencím, a Anna Svärdová, řešící svou lásku podle tradic a životní moudrosti svého venkovského domova. Ústředním motivem této mohutné ságy je víra v rodovou pověst, podle níž musí být smrtí potrestána spáchaná vina
• Paměti dítětě (1930, Ett barns memoarer), druhý díl vzpomínek z dětství
• Deník (1932, Dagbok)
• Sklizeň (1932, Höst)
• Učíš mě svobodě (1992, Du lär mig att bli fri), posmrtně vydaná koresponce autorky s její blízkou přitelkyní Sophií Elkanovou (existují náznaky, že šlo o lesbický vztah)

Česká vydání:

• Antikristovy zázraky - J. Otto, Praha 1901, překlad O. S. Vetti
• Poklad pana Arne - J. Otto, Praha 1905, překlad Jindra Kopecká
• Gösta Berling - K. S. Sokol, Osvěta, Praha 1909, překlad Hugo Kosterka
• Jerusalem I. - V Dalarně, J. Otto, Praha 1910, překlad Emil Miřiovský
• Jerusalem II. - Ve svaté zemi, J. Otto, Praha 1911, překlad Emil Miřiovský
• Povídka o panském dvoře, J. Otto, Praha 1912, překlad Emil Walter
• Gösta Berling I. - Alois Hynek, Praha 1913, překlad Emil Walter
• Gösta Berling II. - Alois Hynek, Praha 1914, překlad Emil Walter
• Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem - Alois Hynek, Praha 1913, překlad Emil Walter
• Podivuhodná cesta Nilse Holgersona s divokými husami Švédskem - Jan Laichter Praha 1913, překlad Karel V. Rypáček
• Legendy o Kristu - Alois Hynek, Praha 1915, překlad Emil Walter
• Legendy - Alois Hynek, Praha 1916 - překlad Emil Walter
• Císař z Portugalie - Alois Hynek, Praha 1917, překlad Emil Walter
• Královny Kungahällské - Alois Hynek, Praha 1917, překlad Emil Waltr
• Proklatec - Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1920 překlad Viktor Šuman
• Vozka smrti - Alois Hynek, Praha 1920, překlad Emil Walter
• Liljekronův domov - Alois Hynek, Praha 1921, překlad Emil Walter
• Löwensköldův prsten - Müller a spol, Turnov 1927, překlad Karel V. Rypáček
• Charlotta Löwensköldová - Družstevní práce, Praha 1929, překlad Karel V. Rypáček
• Anna Svärdová - Družstevní práce, Praha 1930, překlad Karel V. Rypáček,
• Podzim, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad Milada Lesná-Krausová
• Marbacka - Družstevní práce, Praha 1937, překlad Karel V. Rypáček
• Marbacka, díl druhý - Družstevní práce, Praha 1938, překlad Karel V. Rypáček
• Gösta Berling - Iskra-Adolf Tománek, Opava 1948, překlad Hugo Kosterka
• Poklad pana Arna - Československý spisovatel, Praha 1958, překlad Magda Trhlíková
• Gösta Berling - Mladá fronta , Praha 1959, překlad Břetislav Mencák
• Císař z Portugalie - SNKlU, Praha 1962, překlad Dagmar Pallasová
• Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem - SNDK, Praha 1967, překlad Dagmar Pallasová
• Löwensköldův prsten - (obsahuje i romány Charlotta Löwensköldová a Anna Svärdová), Svoboda, Praha 1971, překlad Jiřina Vrtišová
• Liljecronův domov - Vyšehrad, Praha 1984, překlad Božena Köllnová-Ehrmannová
• Gösta Berling - Vyšehrad, Praha 1986, překlad Břetislav Mencák
• Legendy o Kristu - X-Egem, Praha 1999, překlad Emil Walter
• Liljecronův domov - Blok, Třebíč 2000, překlad Božena Köllnová-Ehrmannová
• Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem - Meander, Praha 2005, překlad Dagmar Hartlová

Citáty Selmy Lagerlöfové:

„Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti."

„Ten, kdo chápe, není schopen nenávisti."

„Smrt je mzdou života."

Ukázka z knihy Podivuhodná cesta Nilse Holgersona s divokými husami Švédskem

***

Najednou se udělalo to nejkrásnější počasí, jaké si jen lze přát. Bylo teplo, bezvětří, prostě kouzelně. Nils Holgersson ležel na trsu blatouchů a užíval si sluníčka, když vtom přiletěl havran a usedl mezi zářící květy. Byl to Bataki, se kterým už měl Nils dříve co do činění. Nedalo se na něj úplně vždycky spolehnout. Vypadal zachmuřeně a slavnostně, ale přesto se chlapci zdálo, že mu z očí kouká nějaká rošťárna. Havran si z něj určitě chce zase vystřelit a Nils si předsevzal, že mu na to neskočí.
"Moc šikovně jsi lapil lišáka Smirra," krákoral havran. "A za to ti povím jedno tajemství. Řeknu ti, co máš udělat, aby se z tebe zase stal člověk."
Bataki si určitě představoval, že po takové návnadě Nils hned skočí. Ale chlapec ho odbyl, že to už dávno ví. Když se mu podaří přivést bílého housera zpátky do Skane bez újmy, tak....
"Jenže co když se ti to nepovede? Pak bude asi třeba zkusit jinou cestu," odvětil Bataki. "No, vždyť já můžu klidně mlčet."
"Tak mi to tajemství prozraď."
"Až přijde pravá chvíle. Sedni si mi na záda a poleť nejdřív na výlet, pak teprve uvidíme, co bude."
Chlapec zaváhal, protože nevěděl tak docela přesně, co si má o havranovi myslet.
"Tak ty se bojíš?" krákal Bataki. Taková slova Nils nemohl strpět a v následujícím okamžiku už seděl havranovi na zádech. Frčelo to náramně a když dorazili nad Uppsalu, usadil se Bataki na jedné střeše. "Porozhlédni se kolem sebe a řekni, kdo podle tebe vládne v tomhle městě?"
"Asi nějaký král," odpověděl Nils, protože mu do očí padl honosný zámek se dvěma důstojnými věžemi.
"Hádal jsi vcelku dobře," řekl havran uznale. "Ale to bývávalo."
Ve večerním slunci se třpytily vysoké věže katedrály s nádhernými portály. "Nebo snad nějaký biskup a jeho kněží," zkoušel to Nils.
"Ani to nebylo úplně špatně, protože tady bydlí arcibiskup. Jenže ani ten tu nevládne."
"Pak už teda nevím," vzdal se chlapec.
"Tímhle městem vládne učenost," vysvětlil mu Bataki. "Všechny ty nádherné domy pod tebou byly vybudovány k poctě učenosti a jejím služebníkům. Pojď se tam podívat!"
Havran ho vzal na univerzitu a ke knihovně, proplul před okny studoven a kateder všeho možného. Všude seděli lidé zabraní do knih.
"Kdybych nebyl havran, ale pouhý člověk jako ty, tak bych se tu rád usadil a naučil se všemu, co stojí v knihách," prohlásil havran. "Tebe to neláká?"
"Ani trochu," odpověděl Nils. "Radši lítám po světě s husami."
"Ty bys nechtěl umět vyléčit všechny nemoci nebo znát všechno o slunci a měsíci nebo umět mluvit všemi jazyky?"
No, to by koneckonců mohlo být prima.
"Nebo umět rozlišit zlo od dobra, pravdu od lži. Mohl bys u vás doma v kostele kázat..."
Chlapci se zalesklo v očích. "Tatínek s maminkou by byli rádi, kdybych to dotáhl tak daleko." Ti, kdo tady studují, jsou určitě šťastní, ale pro něj to stejně není.
V botanické zahradě se shromáždily davy mládeže. Studenti měli na hlavách bílé čepice, zpívali písničky plné jarní radosti, drželi proslovy a provolávali hurá. Bylo tu takového veselí a štěstí, že chlapec náhle pocítil, jak bídný je jeho vlastní život. Skoro se mu příčilo vrátit se zpátky ke svým souputníkům.
Havran se znovu rozkrákoral: "Teď ti něco prozradím, Mrňousku. Počkej, dokud nepotkáš někoho, kdo ti řekne, že by byl radši v tvé kůži a létal s divokými husami. A ty mu pak odpovíš ..." A Bataki mu zašeptal do ucha pár slov tak silných a nebezpečných, že se dala vyslovit nahlas pouze tehdy, když je chtěl člověk použít s opravdovou vážností.
"Na to asi nikdy nedojde," odbyl ho chlapec. "Radši mi pomoc najít něco k snědku, mám strašný hlad."
Havran obletěl město a usadil Nilse na střechu před oknem jedné mansardy. Hořela tam lampička, ačkoliv student, který v tom pokojíku bydlel, ležel na posteli a spal. Okno měl pootevřené a na stole ležel nakouslý krajíc s máslem. Za chviličku už Nils na chlebu hodoval. Spokojeně si při každém soustu pomlaskával.
"Ahoj, ty tam, co jsi zač?" ozvalo se za ním. Nils sebou trhl, ale student seděl bez hnutí na posteli a vypadal vlídně.
"Jmenuji se Nils Holgersson. Jsem člověk, ale byl jsem proměněn ve skřítka. A teď létám po světě s divokými husami," odpověděl směle.
"To je ale podivuhodný příběh," vydechl student a začal se vyptávat na všechno, co se mu přihodilo. Nakonec řekl: "Kdybych tak byl ve tvé kůži a utekl od všech svých starostí!" Bataki zaťukal zobákem na okenní tabulku. Chlapci se zatočila hlava a rozbušilo srdce, znělo to skoro jako ta pravá slova...
"Přece bys se mnou neměnil. Student si určitě nepřeje být něčím jiným..."
"Kdybys věděl, co se mi dneska stalo," povzdechl si student a vyprávěl, jak ho dnešního rána navštívil jeden malomyslný chudý kamarád. Přinesl s sebou tlustý svazek papírů. Byl to rukopis, na němž pracoval pět let, a teď chtěl od studenta slyšet upřímné mínění. Student měl sice jít na závěrečnou zkoušku, ale přesto se hned pustil do čtení, pečlivě list po listu. "Až tuhle knihu vytisknou, má úspěch v kapse," řekl si sám pro sebe. "To bude rád, až to uslyší!" Ale vtom si všiml, že je spousta hodin, a rychle vyběhl ze dveří. Průvan rozevřel okno a závan větru vynesl všechny papíry se stolu stole ven a rozmetal je nad střechy domů.
Student zoufale běžel zpátky do pokojíku a pokusil se alespoň pár listů zachránit. Ale musel pospíchat na zkoušku. Vždyť tady jde o celou mou budoucnost, pomyslel si a utíkal z domu. Ale byl tolik rozčilený, že mu to všechny vědomosti z hlavy vymetlo, a zkoušku neudělal. Když se vrátil domů, podíval se na střechu, jestli tam ještě nějaké papíry neleží, ale nezbyl ani jediný. Jak teď má kamarádovi říct, že kniha je sice mistrovské dílo, ale rukopis se ztratil. Nikdo mu nebude věřit...
"Nesnesu pomyšlení na to, jak jsem kamarádovi ublížil," naříkal student. "Bylo by mi daleko líp ve tvé kůži - někde pryč s hejnem divokých hus!"
Bataki znovu prudce zaťukal, ale chlapec seděl dlouho tiše. "Počkej chvilku," zašeptal potom a váhavě kráčel k okennímu plechu. V té chvíli slunko vyšlo a všechna cimbuří a věže učeného města se rozzářily.
"Co je s tebou?" zeptal se havran. "Přišel jsi o možnost stát se člověkem."
"Nechci měnit," odpověděl Nils, "měl bych jen mrzutosti kvůli těm odvátým papírům."
"Ty přece můžu donést zpátky," opáčil Bataki.
"To jistě můžeš, ale chci nejdřív vidět, že to opravdu uděláš," řekl Nils.
Havran odletěl a vrátil se s jedním listem. Celou hodinu létal tam a zpátky a pokaždé nesl v zobáku další papír.
"Mám dojem, že už je to všechno," oznámil nakonec zadýchaně a vtom si také všiml, že student skládá po pořádku jeden arch papíru za druhým. "Jsi největší ťulpas, s jakým jsem se kdy setkal!" zaskřehotal havran na Nilse. "Tys mu dal celou knihu? Teď už nikdy neřekne, že by chtěl být ve tvé kůži!"
Chlapec se díval na šťastného studenta. "Děkuji, Bataki," řekl. "Chápu, že jsi mě chtěl vyzkoušet. Určitě sis myslel, že nechám Martina na téhle náročné pouti na holičkách, hned jak se mi naskytne první příležitost, abych se sám měl dobře. Ale když mi student vyprávěl svůj příběh, uvědomil jsem si, jak hanebné je zradit přítele, a to bych udělat nechtěl."
Bataki se podrbal za krkem a vypadal zaraženě. A potom se rozletěli přímou čarou přes katedrálu zpátky k husám.

***

*V příštím díle seriálu Nobelových cen Vám představíme německého básníka prozaika a dramatika Paula Heyse, který toto ocenění získal v roce 1910*