.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Duben  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30   

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Heinrich Böll

Harr - Osobnosti - 14. 07. 2009 - 7093 přečtení

boll_anotace.jpgNěmecký spisovatel, kritik tehdejšího Německa a militarismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1972.
Narozen: 21.12.1917 - Kolín nad Rýnem
Zemřel: 16.07.1985 - Langenbroich (Gemeinde Kreuzau, Kreis Düren)





boll_portret.jpgBöllův otec byl umělecký truhlář. Heinrich byl vychován katolicky a v odporu k násilí, ale později se od církve a těchto teorií odvrátil. Studoval gymnázium, učil se knihkupcem. V roce 1939 byl studentem germanistiky a klasické filologie na univerzitě. Byl povolán do války, bojoval ve Francii, v Sovětském svazu, Rumunsku, Maďarsku a v závěru války doma, v Německu - na západní frontě. Ve válce se oženil, ale jeho žena válku nepřežila. Po skončení války začal psát a cestovat. Pobýval dlouho v Irsku. Snad ani není překvapením, že v roce 1968 byl v Praze a právě díky tomuto, byla jeho díla u nás zakázána. Od roku 1971 do roku 1974 byl prezidentem Mezinárodního PEN klubu.
Dostalo se mu uznání nejen čtenářů, ale i oficiálních institucí. Stal se čestným doktorem Americké akademie umění a literatury, členem berlínské Akademie umění, bavorské akademie krásných umění, čestným občanem svého rodiště aj. Byl držitelem různých literárních cen, například dostal cenu Skupiny 47, Cenu německé literární kritiky, Francouzský kulturní řád umění a literatury aj. V roce 1972 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Posledních 6 let života, těžce nemocen, trávil většinou ve svém domě na Langebroich, kde také v létě 1985 zemřel.

 

Dílo

Jeho dílo velmi kriticky popisuje tehdejší německý životní styl., účtuje s válkou, militarismem, zbrojením, mentalitou hospodářského zázraku, klerikalismem, pokrytectvím, pokřivenými vztahy mezi lidmi.

  • A anděl mlčel, vyšlo až v pozůstalosti - jeho prvotina zachycující Německo v poválečné době, které popisuje na základě vlastních zkušeností. Hlavní hrdina také pochází z Kolína nad Rýnem a také se učil knihkupcem.

  • Vlak dojel přesně - novela z roku 1949, jde o protiválečný protest, zde se zajímá o osudy německých vojáků, příčiny devastace německé morálky hledá v předválečné době, netroufá si jít dále až k Versailskému mírovému systému, čímž toto dílo působí nedotaženě. V tomto díle je patrné ovlivnění americkou předválečnou prózou.

  • A neřekl jediné slovo

  • Dům bez pána

  • Kdes byl, Adame? - 1951, autor zde ukazuje absurdnost války, hlavní hrdina je zabit na prahu otcovského domu granátem, který je vystřelen po kapitulaci města.

  • Biliár o půl desáté - román z roku 1958, obdoba Buddenbrooků od Thomase Manna, hovoří o třech generacích, kdy nejstarší něco vybudovala, prostřední to zničila a na té nejmladší je, aby se rozhodla, zda bude ničit či budovat. Čímž vlastně popisuje tehdejší německou společnost.

  • Ženy před krajinou s řekou - román kritizující politiku Bonnské vlády

  • Klaunovy názory - 1963

  • Obraz s dámou - 1971

  • Ztracená čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést - román z r. 1974 kritizující policejní zvůli

  • Konec jedné služební cesty - povídka

 

A anděl mlčel

/ze čtenářského deníku/

Hlavní postavou románu je Hans Schnitzler, voják-zběh. Vrací se do Kolína nad Rýnem, do svého rodiště. Nejprve jde do nemocnice, kde v rozbombardovaném vchodu narazí na tvář anděla), aby našel paní Gompertzovou a předal jí závěť jejího manžela.(Byl místo Hanse zastřelen)

Je 8.5.1945.

V nemocnici narazí na jeptišku, která mu dá trochu jídla, lékař se nechá umluvit a předá mu papíry mrtvého, aby mohl přežít. I paní Gompertzovou se mu podaří najít a předat jí vše potřebné. Vrátí i plášť(ten si vzal v nemocnici, protože mu byla zima) jedné ženě a u ní nakonec stráví i noc - on potřebuje někde složit hlavu, ona nechce být sama, protože den před tímto pochovala dítě. Vzhledem k tomu, že žena je sama a on také, zabydlí se u ní. Nejprve jen odpočívá a ona(Regina) obstarává jídlo. Začnou poznávat jeden druhého, sbližují se a zamilují se do sebe. Hans začne také obstarávat jídlo, což je v rozbombardovaném městě (dalo by se to aplikovat na celé poválečné Německo) jedna z nejtěžších věcí. Když Hans narazí na možnost krádeže briket, nelení a krade - pro sebe a Reginu, i pro kaplana, který patří ke kostelu, kam Hans před válkou chodil. Kaplan jej obdarovává jídlem a vínem. Ale pořád není jídla dost. Regina se rozhodne dávat krev - za tu se slušně platí. Shodou okolností její krev poslouží dceři bohatého právníka,pana Fischera, který má vazbu na paní Gompertzovou, umírající vdovu, jíž Hans doručoval manželovu závěť. Po její smrti tuto závěť předá Fischer panu Gompertzovi(tchán) a tento ji roztrhá.

( V postavě hamižného, odporného Fischera zobrazuje Böll tehdejší přežívající německou špatnost - právník je všude uznáván a veleben - v době války je členem NSDAP, ale zároveň má ochranu v potvrzení od arcibiskupa, že v této organizaci je jen proto, aby mohl pomoci církvi - obojího využívá pro své obohacení.)

Oba dva - Gompertz a Fischer - po pohřbu sedí zezadu na soše anděla, která se pod jejich tíhou (a tíhou jejich skutků) pomalu propadá do deštěm rozmočené země.

"A anděl mlčel; nechal se tlačit dolů vahou obou mužů; jeho nádherné lokny byly obklíčeny žbluňkajícím bahnem a zdálo se, že pahýly rukou sahají stále hlouběji do nitra země."


boll_hrob.jpg

Ztracená čest Kateřiny Blumové

(Referát)

Podtitul povídky zní: „Jak vzniká násilí a kam může vést". Ještě před započetím vlastního čtení jsme autorem upozorněni: „Osoby a děj této povídky jsou volně vymyšleny. Jestliže snad z líčení určitých novinářských praktik vyplývají podobnosti s praktikami deníku Bild-Zeitung, nejsou tyto podobnosti ani záměrné, ani náhodné, nýbrž nevyhnutelné."

Povídka je pojata jako dokumentární zpráva. Hlavními prameny jsou vyšetřovací protokoly policejního úřadu.

Zásadní fakta jsou poměrně brutální: „Ve středu 20. 2. 1974, v předvečer ženského karnevalu, odchází v jednom městě jedna sedmadvacetiletá mladá žena večer kolem 18.45 ze svého bytu, aby se zúčastnila soukromé taneční zábavy. Čtyři dny nato, po dramatickém vývoji, přesněji řečeno asi v 19.04, zvoní tato žena u dveří bytu vrchního kriminálního komisaře Waltera Moedinga a k jeho zděšení mu protokolárně oznámí, že v poledne kolem 12.15 ve svém bytě zastřelila novináře Wernera Tötgese, a ať tedy zařídí, aby vypáčili dveře jejího bytu a mrtvého si „odnesli"; ona sama se mezi 12.15 a 19.00 potloukala po městě, aby vzbudila lítost, žádnou lítost však nepocítila; a tak prosí, aby ji zatkli, ráda by tam, kde je i její „Ludvíček"."

Kateřina Blumová je ona sedmadvacetiletá mladá žena. Je hezká, skromná a pracovitá, absolvovala rodinnou školu a pracovala jako pomocnice v domácnosti u dvou rodin - mimo jiného i v rodině advokáta dr. Blorna. Když sledujeme její klidnou výpověď na policii i posudky jejích známých, zdá se nám nemožné, že by tato dívka byla vražedkyní. Přinejmenším nám chybí motiv. Brzy však je odhalen...

Kateřina Blumová byla mezi přáteli, kterých moc neměla, známá jako světice, „jeptiška", slušná, tichá, pracovitá a krásná dívka. Nikdy se nechovala nijak hlučně nebo nevhodně. Celý svůj život zasvětila své práci, kterou vykonávala svědomitě a pečlivě. Její zaměstnavatelé si na ni nemohli stěžovat, naopak, byla u nich velice oblíbená, a to nejen pro svou milou povahu, ale, zejména u pánů domu, pro svou krásu. Kateřina si ale nikdy se svým zaměstnavatelem nic nezačala, k mužům se chovala jako netýkavka.

Waltersheimovi, rodina, u kterých také vypomáhá, ji pravidelně zve na své domácí bály. Sešla se tam vždy vybranější společnost, pánové hráli šachy, popíjelo se, tančilo.

Na jednom takovém bále se Kateřina seznamuje s pohledným mladým mužem, Ludwigem Göttenem, najdou v sobě zalíbení, protančí spolu celý večer, nakonec stráví i společnou noc u Kateřiny v bytě. Ráno ji čeká nemilé překvapení. Ludwig už je pryč, celý dům je ale obklíčen policií, která ji zatkne a předvolá k výslechu. Kateřina je šokovaná, ale poměrně klidná, což policisty ponouká k ještě jízlivějším otázkám.

Ludwig totiž dezertoval z armády a je podezřelý z terorizmu. Policisté se snaží prokázat spoluvinu také Kateřině, minimálně už jen proto, že mu poskytla „azyl" a že ho ráno nechala odejít.

Kateřina ve své výpovědi zřetelně prokáže vlastní nevinu, což je ještě podtrženo svědectvími blízkých lidí z okolí. Případu se ale zmocní bulvární tisk, redaktoři NOVIN (zřetelná narážka na bulvární německý deník Bild, obdobu našeho Blesku) Lživými nečistými novinářskými praktikami jeho reportérů je roztočen smrtící kolotoč polopravd, lží a klamů Vše, co Kateřina řekne, je obráceno proti ní, náhle se celý národ baví causou této „milenky teroristy", „malé děvky, která se zamotala do velké hry" apod.

Samozřejmě, že lidé, kteří Kateřinu znají, těmto článkům nevěří. Snaží se vypovídat pravdu o ní, jejich výpovědi jsou ale opět překrouceny a zneužity. Kateřina je o to víc raněná, neví, jestli se od ní přátelé veřejně odvracejí, nebo je to opět jen snůška nesmyslů.

Přicházejí jí nechutné anonymy, denně vidí svou fotografii na přední straně NOVIN...

Poslední kapkou je smrt její matky. Kateřinina matka nečekaně zemřela, patrně z důsledku návštěvy novináře Tötgese z bulváru.

V tu chvíli už Kateřina vidí, že je proti vší té špíně bezmocná a rozhodne se jednat na vlastní pěst. Sama si domluví s novinářem Tötgesem interwiew a chladnokrevně ho zastřelí....





Prameny:

www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/heinrich-bol

http://pohodaveskole.net/literatura

www.spisovatele.cz/heinrich-boll

http://www.kreuzau.de/ug/boell/index_boell.php


Související články:
Toni Morrisonová (02.04.2013)
Derek Walcott (23.01.2013)
Nadine Gordimer (17.05.2011)
Octavio Paz (04.08.2010)
Camilo José Cela (04.07.2010)
NAGIB MAHFOUZ ABDELAZÍZ (18.05.2010)
Josif Brodskij (08.05.2010)
Wole Soyinka (02.03.2010)
Claude Eugène Henri Simon (30.01.2010)
Jaroslav Seifert (20.01.2010)
William Gerard Golding (10.12.2009)
Gabriel García Márquez (16.10.2009)
Elias Canetti (04.10.2009)
Czesław Miłosz (22.09.2009)
Odysseas Elytis (15.09.2009)
Isaac Bashevis Singer (08.09.2009)
Vicente Aleixandre (02.09.2009)
Saul Bellow (25.08.2009)
Eugenio Montale (19.08.2009)
Harry Martinson (11.08.2009)
Eyvind Olof Johnson (11.08.2009)
Patrick White (02.08.2009)
Pablo Neruda (07.07.2009)
Alexandr Isajevič Solženicyn (02.07.2009)
Samuel Beckett (23.06.2009)
Jasunari Kawabata (17.06.2009)
Miguel Ángel Asturias (09.06.2009)
Nelly Sachsová (02.06.2009)
Šmuel Josef Agnon (02.06.2009)
Michail Alexandrovič Šolochov (26.05.2009)
Jean - Paul Sartre (19.05.2009)
Giorgos Seferis (13.05.2009)
John Steinbeck (05.05.2009)
Ivo Andrić (28.04.2009)
Saint - John Perse (21.04.2009)
Salvatore Quasimodo (14.04.2009)
Boris Pasternak (07.04.2009)
Albert Camus (31.03.2009)
Juan Ramón Jiménez (24.03.2009)
Halldór Kiljan Laxness (19.03.2009)
Ernest Hemingway (10.03.2009)
Winston S. Churchill (02.03.2009)
François Mauriac (17.02.2009)
Pär Lagerkvist (10.02.2009)
Bertrand Russell (03.02.2009)
William Faulkner (28.01.2009)
Thomas Stearns Eliot (19.01.2009)
André Gide (13.01.2009)
Hermann Hesse (06.01.2009)
Gabriela Mistralová (30.12.2008)
Johannes Vilhelm Jensen (23.12.2008)
Frans Eemil Sillanpää (16.12.2008)
Pearl Sydenstricker Bucková (09.12.2008)
Roger Martin du Gard (02.12.2008)
Eugene O'Neill (25.11.2008)
Luigi Pirandello (18.11.2008)
Ivan Alexejevič Bunin (10.11.2008)
John Galsworthy (04.11.2008)
Erik Axel Karlfeldt (28.10.2008)
Sinclair Lewis (21.10.2008)
Thomas Mann (14.10.2008)
Sigrid Undsetová (07.10.2008)
Henri Bergson (30.09.2008)
Grazia Deleddaová (23.09.2008)
George Bernard Shaw (16.09.2008)
Władysław Stanisław Reymont (10.09.2008)
William Buttler Yeats (02.09.2008)
Jacinto Benavente (26.08.2008)
Anatole France (19.08.2008)
Knut Hamsun (12.08.2008)
Carl Friederich Georg Spitteler (06.08.2008)
Henrik Pontoppidan (29.07.2008)
Karl Adoplh Gjellrup (29.07.2008)
Verner von Heidenstam (22.07.2008)
Romain Rolland (15.07.2008)
Rabíndranáth Thákur (08.07.2008)
Gerhart Hauptmann (01.07.2008)
Maurice Maeterlinck (24.06.2008)
Paul Heyse (17.06.2008)
Selma Lagerlöfová (10.06.2008)
Rudolf Eucken (27.05.2008)
Joseph Rudyard Kipling (20.05.2008)
Giosuè Carducci (13.05.2008)
Henryk Sienkiewicz (06.05.2008)
José Echegaray y Eizaguirre (29.04.2008)
Frédéric Mistral (29.04.2008)
Bjørnstjerne Bjørnson (22.04.2008)
Theodor Mommsen (15.04.2008)
Sully Prudhomme (08.04.2008)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!    Přidej komentář

 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz