Prvním československým typem parní lokomotivy pro ČSD byly lokomotivy řady 365.0 z První Českomoravské továrny na stroje v Libni. Měly nahradit v rychlíkové dopravě již starší lokomotivy řady 375.0, jejichž provoz byl drahý.

Typ lokomotivy navrhla konstrukční skupina pod vedením ing. Kryšpína, podle jehož návrhu byly také lokomotivy označeny jako první u nás. Koncepčně návrh vycházel z typu lokomotiv řady 364.0. Měl shodné uspořádání dvojkolí 1´C 1´s Krauss-Helmholtzovým podvozkem vpředu a s Adamsovým běhounem vzadu. Typ byl moderní v tom, že v kotli byl výkonný velkotrubnatý přehřívač páry a že parní stroj měl vnitřní vstup páry. V roce 1921 výrobce dodal dvacet lokomotiv v první sérii, tj. lokomotivy 365.001 až 20. Jejich kotle byly 3000 mm nad temenem kolejnice a měly jednoduchou skříňovou část.

Topeniště mělo přímou výhřevnou plochu 13,5 m2, rošt 4 m2, přičemž přední roštové pole je sklopné, ovládané vřetenem z topičova stanoviště. Ležaté kotle byly ve čtyřech provedeních s dvěma druhy parametrů při celkové délce kotle 9721 mm. Tato nejednotnost v délkách ležatých kotlů se projevovala i vzhledově. U lokomotiv s kratším kotlem byl střed komína 1346 mm od přední hrany prodloužené dýmnice. U lokomotiv s delším kotlem byl střed komína 1121 mm od přední hrany dýmnice a jeho osa procházela výfukovým stojanem, který byl uprostřed mezi válci. Dýmnice byla zkrácená. Stručně řečeno, lokomotivy lichých inventárních čísel měly jediný parní dóm a lokomotivy sudých inventárních čísel měly dómy dva, spojené uvnitř kotle trubkou.

V předním dómu byl šoupátkový regulátor s odlehčovacím šoupátkem. Velkotrubnatý přehřívač páry měl podle délky svých článků výhřevnou plochu 42,1 m2 nebo 44,5 m2. V kotlích bylo 192 žárnic a 24 kouřovek. V dýmnici byl automat na ofukování článků přehřívače čerstvou párou za jízdy se zavřeným regulátorem. Parní stroj byl dvojčitý s vnitřním vstupem páry. Šoupátkové komory měly průměr 250 mm a válce 570 mm, při zdvihu pístů 680 mm. Oba běhouny měly průměr kol 994 mm a spřažená kola 1780 mm při obručích tlustých 50 mm. Vyrovnávač tlaků byl samočinný. Přední běhoun měl oboustranný výkyv +/- 28 mm a byl Krauss-Helmholtzově podvozku s prvním spřaženým dvojkolím, které mělo oboustranný posuv +/- 22 mm. Okolky u hnacích kol byly ztenčené o 14 mm a zadní Adamsův běhoun měl oboustranný výkyv +/- 65 mm. Neměl vratné ústrojí. Lokomotivy měly ústřední vyvíječ acetylénu soustavy Černý, z něhož se přiváděl potrubím osvětlovací plyn jednotlivým svítilnám, v nichž byly jenom hořáky.

Brzda byla sací, a to automatická pro vlak i jednoduchá pro lokomotivu. Topná dvířka byla okrouhlá soustavy Marek a budka nízká se střechou těsně nad skříňovým kotlem. Ovládací páka regulátoru měla nahoře upravené držadlo ve formě oka. Ze série převzaly ČSD první lokomotivu 365.001 dne 16.8. 1921 a poslední 28.12. 1921 365.019. Za každou zaplatily 2 341 400 Kč. Téměř celý rok jezdily s tendry řady 516.0. V letech 1922 až 1923 vyráběly pro ně továrny Ringhoffer na Smíchově, Breitfeld-Daněk a spol. a První Českomoravská továrna na stroje v Libni nové tendry řady 815.0 s rovným dnem uhláku, protože se do nich montovalo přihrnovadlo Halla-Haken (později se opět zrušilo). Každý tendr stál tehdy 296 180 Kč. ČSD zvýšily počet osvědčených lokomotiv řady 365.0 o dodávku dalších dvacet kusů, které První Českomoravská vyrobila v roce 1923.

Lokomotivy měly jednotný typ kotle i pokud jde o parametry, přičemž se vycházelo z typu kotle pro lokomotivy 365.006 až 20, jež však měl parametry jiné. Měly 161 žárnic a 30 kouřovek, takže celková výhřevná plocha byla 214,72 m2. Přehřívač páry měl plochu 55,65 m2. Na kotli byl jenom jediný parní dóm. Komín byl na zkrácené dýmnici 1121 mm od její přední hrany. Hlavní rozdíly nové série lokomotiv proti první sérii byly patrné na první pohled. Budka byla vyšší, ejektor automatické brzdy pro vlak byl před budkou místo v budce, páka regulátoru měla rovnou a vodorovnou rukověť, topná dvířka byly sklopná, obdélníková, jednoduchá dyšna bez automatu chlazení přehřívačových článků, výpusť dýmniční před výfukem místo za ním, kuželový sklopný jiskrojem místo italské mřížky, popelník zvětšen s klapkami po stranách místo vespod, hnací čep prodloužen i většího průměru a protiklika přišroubovaná místo z jednoho kusu s čepem, ojnice s otevřenou hlavou místo se zavřenou, samočinný vyrovnávač kombinovaný s ručním táhlem, nasávací ventil na potrubí vyrovnávačů, prodloužená kulisa, odlišné použité materiály, různé úpravy drobných částí v pojezdu i v armatuře kotle.Lokomotivu 365.021 převzaly ČSD dne 25.5. 1923 a 365.040 dne 18.10. 1923.

Za každou z této série ČSD zaplatily 1 50 000 Kč. Původně se měly uplatnit v rychlíkové dopravě. Vyjížděly s rychlíky z výtopen Přerov, České Budějovice i Praha-Nusle. Svým indikovaným výkonem kolem 1400 až 1500 koní se však nevyrovnaly lokomotivám řady 375.0. Přešly proto postupem doby k dopravě těžších dálkových osobních vlaků. Na rovině uvezly vlak o hmotnosti 600 t rychlostí 90 km/h, na stoupání 10 ‰ 400 t rychlostí 48 km/h nebo na stoupání 16 ‰ 250 t rychlostí 46 km/h. ČSD je během provozu neustále modernizovaly. Dosadily na zařízení samočinné tlakové brzdy pro vlak i lokomotivu, nahradily acetylénové osvětlení elektrickým a unifikovaly dělení trubek v kotli podle druhé série.

Dokonale je neustále využívaly na ramenech i přes 250 km dlouhých, např. v České Třebové na ramenech Praha - Brno - Bratislava s denním během přes 450 km, a to až do roku 1948, kdy je vystřídaly nové lokomotivy 475.1. Lokomotivy řady 365.0 nebyly jenom proto významné, že byly prvními lokomotivami ČSD nové konstrukce. Měly jako první u nás nové označení lokomotiv z jednotlivých bronzových číslic a když nesetrvaly v rychlíkové dopravě, uplatnily se velice dobře až do roku 1971, kdy dojezdily poslední dvě z nich 365.014 v Plzni a 365.040, kde se změnila na vytápěcí kotel K 486 v Klatovech. Od roku 1921 jezdily u ČSD plných padesát let.